Sdružení Občan

18.04.2012 Jak dál s pražským zdravotnictvím?

Od chvíle, kdy jsem zběhl z medicíny k organizaci zdravotnictví, slýchávám na většině debat o zdravotnické reformě stále to samé: „Udělejte si nejdříve pořádek v Praze, a teprve pak budete mít právo nám něco vykládat o efektivitě, racionalizaci, kvalitě...!“ A mají pravdu. Léta v Praze hovoříme o nadbytečných kapacitách, o nedostatečné koordinaci péče mezi jednotlivými úrovněmi zdravotních služeb, o zneužívání snadného přístupu ke specializované péči, ale pokusů o příčinná řešení bylo jako šafránu.
Ano, Praha je pochopitelně tahounem české medicíny a své zdravotní služby poskytuje vedle Pražáků a Středočechů i vybraným pacientům z celé republiky, ale dělá to s většími náklady na jednotku produkce než kdokoli jiný. Léčení průměrného věkově standardizovaného Pražáka přijde v Česku na nejvíc peněz a příčina určitě není v jeho nadprůměrně vysoké nemocnosti. Trendem je posilování ekvity v českém zdravotnictví, vyjádřené třeba postupným sbližováním výše úhrady stejné nemocniční péče, a pražskému zdravotnictví tak hrozí ztráta konkurenceschopnosti. Bylo by hříchem nevyužít probíhající hospodářskou krizi k systémovým změnám vedoucím k nápravě.

Ministerstvo zdravotnictví, až na malé výjimky, „přímo řídí“ všechny významné pražské nemocnice. V reálu to znamená, že ministr odvolává a jmenuje ředitele jednotlivých zařízení, ale řečeno s Cimrmanem, je to asi tak všechno, co s nimi může dělat. Současné vedení ministerstva preferuje svoji normotvornou a kontrolní roli a tam, kde je to možné, usiluje o předání exekutivních pravomocí těm, kterým přísluší. Situace fakultních nemocnic se vyřeší přijetím připravovaného zákona o univerzitních nemocnicích, který je transformuje v samosprávné objekty, se správními radami volenými ministerstvem, fakultami a kraji.

Zůstává otázka, jak přistoupit k těm zbylým. Nápad řešit situaci Prahy obdobně jako u ostatních krajů je zatím tím nejlepším, co se v tomto směru vymyslelo, a navíc jsou k dispozici už téměř desetileté zkušenosti. Pro nepamětníky připomínám, že zákonem č. 290/2002 Sb. dostaly k 1. 1. 2003 kraje do správy 81 bývalých okresních nemocnic a přes všechny související peripetie to docela dobře zvládly. Nepochybuji, že i Praha bude schopna se s touto výzvou popasovat stejně úspěšně, zejména když jí u toho bude ministerstvo zdravotnictví vstřícně sekundovat. Věřme, že doba pro změny již dostatečně nazrála a gordický uzel pražského zdravotnictví bude rozpleten.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti č. 04/2012
18. 4. 2012
© sdružení Občan