Sdružení Občan

20.06.2012 Jaká nemocnice má budoucnost?

Odpověď je v zásadě jednoduchá – ta, která se o ni postará. Chlebíček ředitele české nemocnice není z nejměkčích. Dlouhodobá strategie nemocnice se v málo předvídatelném vnějším i vnitřním prostředí obtížně vytváří a ještě hůře prosazuje. Pomníčky ředitelů, kteří se o něco snažili a narazili, to ilustrují. Ti přeživší prokázali schopnost se domluvit se zdravotními pojišťovnami, uspokojit potřeby svých chlebodárců a neutralizovat vnitřní odboj. Tím pokročili do druhého levelu a dostali šanci s nemocnicí něco rozumného dělat.
Většinou je zvyšování efektivity nemocnic spojováno s obslužnými činnostmi – praním, topením, svícením, stravováním, nákupy všeho možného..., ale skutečný klíč k úspěchu je v efektivním poskytování potřebných zdravotních služeb v kompetitivní kvalitě. Nemocnice musí mít jasno, jaké pacienty chce a může oslovit s ohledem na potenciál konkurence. Tomu pak musí přizpůsobit nabídku poskytovaných služeb a svoji vnitřní organizaci. Některé nemocnice získají šanci na přežití jen zásadní proměnou typu služeb a způsobu jejich poskytování.

O víceoborových odděleních, emergencích či dělbě oborů mezi nemocnicemi se již mluvilo dostatečně, ale málo pozornosti se stále věnuje organizaci péče o jednotlivé pacienty. Tedy Disease a Case Management. Ve světě DRG se úspěšnost nemocnice odvíjí od její schopnosti odléčit pacienta co nejlépe a s co nejmenšími náklady, což znamená přijímat pacienty ve chvíli, kdy s nimi začínáme něco podnikat, vyšetřovat jen to, co má smysl, a ne „molybden v slzách“, řetězit vyšetření tak, aby vznikaly co nejmenší prostoje, o dalším postupu rozhodovat ve chvíli, kdy je nová informace dostupná, a nikoli jen při pravidelné vizitě; při příjmu zajišťovat podmínky propuštění. Datum propuštění má mít každý pacient stanoveno už ve chvíli přijetí a odchylky od normy mají být vyhodnocovány. K tomu se v nemocnicích vytvářejí pro každou diagnózu nebo DRG skupinu léčebné protokoly, které přijímající lékař upravuje podle individuálního stavu pacienta.

Samostatnou kapitolou je organizace provozu operačních sálů, ve které mají české nemocnice nepochybné rezervy, nebo dělba práce mezi nemocničním personálem. Je realitou, že kvalifikovaní pracovníci v našem zdravotnictví tráví část pracovní doby prací, kterou by mohl vykonávat někdo s kvalifikací menší. Důvody to má různé, ale v konečném výsledku tím nemocnici utíkají peníze komínem.

Návod „Jak zajistit nemocnici budoucnost“ v normálním prostředí je k mání, další léta ukážou, zda byl co k čemu.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti č. 06/2012
20. 6. 2012
© sdružení Občan