Sdružení Občan

20.03.2013 Péče na rozhraní zdravotního a sociálního systému

Začátkem devadesátých let se nám relativně rychle a úspěšně podařilo transformovat zdravotnictví ze státního přídělového systému do pluralitního systému financovaného prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění. Při jeho přípravě jsme vycházeli z uspořádání zdravotnictví před komunistickým pučem a modifikovali jej v duchu změn, které během času doznaly obdobné systémy s nepřerušeným vývojem. Na oltář průchodnosti změn byla v té době obětována provázanost zdravotnictví se sociálním zabezpečením souvisejícím se zdravotním stavem pojištěnce. Na rozdíl od klasického bismarckovského modelu, který financuje zdravotní služby v rámci širšího rámce sociálního zabezpečení, došlo k oddělení obou systémů a ty se nadále vyvíjely odlišně v rovině věcné, systémové i legislativní.
Zdravotnictví definuje nárok pacienta a platí za poskytnuté služby, sociální systém nárok klienta nedefinuje a poskytnuté služby platí klient v regulované výši a jejich poskytovatel je systémem dotován. Kupní sílu klienta závislého na péči jiné osoby může zvýšit příspěvek na péči ve výši závisející na stupni postižení, ale až po proběhlém posudkovém řízení. Je proto nabíledni, že poskytování a financování péče na rozhraní obou systémů je spojeno se specifickými problémy. Služby na pomezí jsou horkým bramborem, který se ani jedné straně nedaří dobře uchopit. A tak se stává, že některé potřebné služby veřejný systém nehradí a jiné platí nevědomky dvakrát.

Zdravotní a sociální péče je vzájemně se prolínající kontinuum, s jedním pólem čistě zdravotnickým a druhým sociálním. Péče v místě největšího průniku se týká nezanedbatelného počtu našich spoluobčanů – seniorů s různým stupněm závislosti, lidí umírajících v domácím prostředí, psychiatrických pacientů v ambulantní péči, lidí s postižením a nadějí v koordinované rehabilitaci, ... Těm všem by bylo lépe, kdyby se v obou systémech mluvilo stejnou řečí, platila by stejná pravidla a rozhodovalo by se ve společném zájmu. Oddělení resortů nepostihuje jen „péči v pohraničí“, ale promítá se do mnoha dalších oblastí. Nastavuje míru vstřícnosti k nákladným zdravotnickým technologiím oddalujícím ztrátu práceschopnosti či ovlivňuje účinnost kontroly čerpání nemocenských dávek, invalidního důchodu či příspěvků na péči. A to jsme ještě nezmínili kroky, které před námi stojí v souvislosti s prodlužováním věku odchodu do důchodu.

Problémy známe, řešení tušíme. Nadcházející léta nám odpoví, zda bude dost kuráže a podpory pro systémovou změnu, nebo zda budeme pokračovat v drobných změnách „v mezích zákona“.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti č. 03/2013
20. 3. 2013
© sdružení Občan