Sdružení Občan

18.06.2014 Lékové interakce a polypragmasie – problém nebo banalita?

Dnešní téma je jednou z oblastí, které dodávají munici Hnízdilovu potýkání se s „medicínsko-farmaceutickým komplexem“. Pravděpodobnost, že podávané léky nebudou účinkovat tak, jak bylo zamýšleno, stoupá s jejich počtem, s mírou vzájemné neinformovanosti jednotlivých předepisujících, ale i tehdy, když lékař možné riziko interakce dvou léků nezná. Čím více léků pacient dostává, tím obtížněji se dá předvídat výsledek jejich vzájemného působení ve fázích vstřebání, transportu i účinku v cílových buňkách.
U nás je dlouhodobě zdomácnělá představa, že každý zdravotní problém si zaslouží svůj prášek a polypragmasie je jen logickým produktem situace, kdy se zdravotní problémy nahromadí. Pacient odcházející od lékaře bez receptu v ruce je zdejší raritou, zatímco jinde splývá s průměrem, proto jsou tak medicínsky úspěšní ti, kdo přinášejí úlevu pacientům jen drastickým proškrtáním dlouhého seznamu konzumovaných léků.

Další a stejně závažnou potíží je neúplnost informací, které má lékař při svém rozhodování k dispozici. Pacient, jako hlavní zdroj informací, v tomto směru z mnoha srozumitelných důvodů často selhává. Lékař bez přístupu k dalším informačním zdrojům může chybně předepsat něco, co se s tím, co pacient už užívá, nemá rádo, a je zaděláno na malér. Konečně, v lidských silách není trvale zpracovávat a třídit informace o nově zjišťovaných nežádoucích interakcích, vždyť jen těch nejzávažnějších je přes čtyři tisíce.

Co s tím? V prvé řadě by předepsání jakéhokoli léku mělo být spojeno s jasnou představou nejen o jeho přínosu konkrétnímu pacientovi, z pohledu jeho preferencí, kvality života a perspektivy, ale také o možných rizikách. Vzhledem k tomu, že až čtvrtina seniorů přichází do nemocnic pro obtíže způsobené nežádoucími účinky léčiv, je uměřenost v jejich podávání více než namístě.

Asi to ještě chvíli potrvá, než bude mít každý lékař kompletní přístup k informacím o pacientových lécích, a každý způsob, který úplnost jeho poznání podpoří, je vítaný. K tomu, aby se plně informovaný lékař rozhodoval správně, mu může pomoci dobře postavený a udržovaný program a specializovaný odborník. Program je rychlý, neunavitelný a kapacitně neomezený, nevýhodou je, že kvalita jeho výstupů záleží na správnosti vložených dat a že sám nic nevymyslí. Klinický farmakolog postrádá výkonnost počítačového programu, ale dokáže zohlednit i nejrůznější soft parametry a vládne schopností interpretace. Takže značka ideál je klinický farmakolog podporovaný počítačem.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti č. 6/2014
18. 6. 2014
© sdružení Občan