Sdružení Občan

23.09.2015 Tloustneme, co s tím?

Doby, kdy bylo dobývání chleba vezdejšího spojeno s tělesnou námahou, jsou nenávratně minulostí. Mozek převálcoval svaly a na vyprodukování dostatečného množství potravin je nás potřeba stále méně. Ve Spojených státech stačí pouhých 1,5 % práceschopných obyvatel uživit celou vlastní populaci a ještě pořádný díl té světové. U nás je jich sice potřeba dvojnásobek, ale dlouhodobý trend je stejný – stále méně lidí vytváří stále více potravin.
Žijeme v prostředí, které jídlem neskrblí a tělesnou aktivitu nevyžaduje. Když si k tomu přičteme naše genetické zadání – střádat si v dobách hojnosti energii na dny nouze –, je na problém zaděláno. O udržení rovnováhy mezi příjmem potravy a výdejem energie se musíme aktivně snažit a s přibývajícími léty je to stále obtížnější. Nedaří se to asi polovině populace, která má nadváhu, a už vůbec ne její pětině, která je obézní. Obezita nepřináší pouze estetický, fyskulturní nebo sociální hendikep. Jako chronické metabolické onemocnění škodí nejen přetěžováním pohybového aparátu, ale postihuje mnohé další systémy, zejména oběhový a endokrinní. Důsledkem je snížená kvalita zkráceného života a vyšší náklady na zdravotní péči. Nic pěkného.

Výbava současné medicíny pro boj s obezitou je hodně skromná. Neexistuje pilulka, po jejímž užívání bychom bezpečně štíhleli, takže nejoblíbenější lékařský zákrok typu „spolkni prášek“ je ze hry. Zbývá dietologické a režimové poradenství, jehož výsledky ale závisí na spolupráci a zejména vůli léčeného, a bariatrická chirurgie, která pomáhá těm nejtěžším případům. Je málo oblastí medicíny, na kterých se dá tak příkladně ilustrovat slogan „Nejlepší terapií je prevence“, jako právě zde. Známý vtípek o tlouštíčkovi, který si objednal zaručený návod na zhubnutí a jemuž zásilková služba dodala balíček obsahující kartičku s textem „NEŽER!“, pobaví, ale jako návod k použití nestačí.

Figuru do plavek dostali někteří darem od pánaboha, ale většina z nás o ni vědomě usiluje potýkáním se s vrozenou dispozicí a jídelníčkem přiměřeným tělesnému pohybu nebo tužením svalů v závislosti na konzumaci. Podstatné je, aby nás snažení o ideální BMI příliš nezaměstnávalo a probíhalo spíše ukryté na pozadí než v životním prime timeu. A jsme zpátky v časech dětství a dospívání, kdy se nám měl stát pohyb radostí a životní potřebou. Jeden čas se zdálo, že kultura rychlých palců vytěsní vše ostatní, ale nová šetření ukazují, že nastupující generace to zvládá. Na společnosti je, aby takový vývoj facilitovala.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti č. 9/2015
23. 9. 2015
© sdružení Občan