Sdružení Občan

03.05.2006 Nucená správa a soupis ztrát

Včera byla po téměř půl roce zrušena nucená správa na VZP a Rath tím dokázal, že umí nejen výkop, ale i koncovku.
Oněch šest měsíců kurately sice fungování VZP nezlepšilo, ale odvedlo pozornost od jiných témat a dodalo ministrovi moci. Její ukončení mají spíše na svědomí volby, než cokoli jiného. Ze dvou důvodů, které byly označeny za vyvolavatele nucené správy, prokazatelně pominul jenom jeden. Ano, Jiřina Musílková, jako hlavní škůdce, se sama propustila a na její místo byl, už podle nového zákona, vybrán vládou a parlamentem Pavel Horák. Personální změna proběhla hladce, ale finanční situace VZP, což byl druhý důvod vyhlášení nucené správy, na svoji stabilizaci ještě čeká. Jistě, na jejich účtech je více peněz než dříve, ale ani korunou k tomu nepřispělo lepší řízení pojišťovny pod vedením nuceného správce. Ostatně, počítejte se mnou. Nucená správa byla vyhlášena ve chvíli, kdy se dluh pojišťovny pohyboval kolem 12 miliard korun. Od té doby odkoupil stát pohledávky pojišťoven za 3,7 miliardy korun, v lednu poslal první předsunutou platbu za státní pojištěnce ve výši 2,1 miliardy a v dubnu dodal další 2,5 miliardy. Samotná VZP z toho dostala něco přes 7 miliard korun a pokud se dnes hovoří o úspěšném snížení jejího dluhu na pět až sedm miliard, tak se spíše nějaká ta miliarda dále zatoulala, než aby se ušetřila. Ostatně, buďme si jisti, že pokud politik hovoří svém úspěchu s dvoumiliardovým rozptylem, je pravdivější to pro něj méně příznivé číslo a to by znamenalo, že přes všechny státní intervence narostl další dluh o další dvě miliardy.

Zdravotnictví nemáme na řešení problémů VZP, ale pro zajištění dostupnosti potřebné zdravotní péče pro všechny. Hlavním rysem změn, které se rozeběhly v našem zdravotnictví po pádu komunistického režimu, bylo oddělení financování a poskytování zdravotní péče od státu. Proto je zdravotnictví od roku 1993 financováno převážně prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění a nikoli ze státního rozpočtu. VZP byla vytvořena jak technický nástroj pro přechod od státního přídělového systému do pluralitního pojišťovenského. Všichni občané státu se ze zákona stali pojištěnci VZP a teprve ve druhém kole mohli začít přestupovat do nově vznikajících pojišťoven. Bohatýrská doba transformace majetků přála jejich zakládání a ne všichni zřizovatelé zdravotních pojišťoven viděli v organizování zdravotních služeb svoji budoucnost. Jistě to byl docela elegantní způsob, jak vytáhnout peníze z podniků směřujících k privatizaci nebo kam na chvíli naopak své peníze uložit. Nicméně pojišťovny začaly fungovat, špatné kusy odstřelil sice nedokonalý a špatně regulovaný trh veřejného zdravotního pojištění, na kterém přežilo devět pojišťoven. Rychlost změn ve zdravotnictví přesáhla schopnosti exekutivy a legislativců na ně reagovat a i schopnost veřejnosti je absorbovat a tak došlo ve druhé polovině devadesátých let k jejich zastavení. Zákonem se zamezil vznik nových pojišťoven a zrušila se většina možností, kterými si mohly pojišťovny vzájemně konkurovat. Zdravotnictví ovládly historické paušály a rostoucí pocity marnosti.

Z čekání na druhé kolo zdravotnické reformy, která by definitivně přesunula zdravotnictví ze sféry státní a veřejné správy do kategorie veřejné služby, se urodil dramatický Rath a činy, které jdou proti logice vývoje. Místo vyrovnání vzájemného postavení zdravotních pojišťoven a lepšího právního rámce pro jejich fungování, je po neúspěšném pokusu o zestátnění všech alespoň VZP podřízena přímé politické kontrole. Místo posilování role spoluodpovědných občanů a pacientů ve zdravotnictví, jsou obnovována spádová území nemocnic a jejich řízení ministerstvem zdravotnictví.

S koncem nucené správy VZP končí zdravotnictví i jeho „15 minut slávy“, kdy se zdravotnická témata protřásala na všech kanálech, a začínají se počítat ztráty. Pro mne osobně je jejím největším hříchem zmarněný čas, který měl být věnován přípravě nových smluv mezi zdravotnickými zařízeními a pojišťovnami po červnovém vypršení letitých rámcových smluv. Poprvé mohla hrát roli cena a kvalita poskytovaných služeb. Ale nebude, smlouvy se prodlouží nejlépe všem a doživotně. Jen na pár neposlušných se nedostane. Obnova státního zdravotnictví občanům lepší zdravotní péči nepřinese, ale na rozdíl minula je v kapse hřeje Evropský průkaz zdravotního pojištění. Za kvalitní akutní péči se dá zajet kamkoli v EU a tamní spoluúčast může být nižší než tuzemský úplatek.

MUDr. Pavel Vepřek
předseda, sdružení Občan

Hospodářské noviny, 3. 5. 2006
© sdružení Občan