Sdružení Občan

22.05.2006 Co všechno na nás politici chystají

Četbou programů politických stran a sledováním jejich aktuálních preferencí se přiblížíme představě o budoucím uspořádání zdravotnictví se stejnou přesností jako pozorováním letu ptáků či kávové sedliny, ale není to marně vynaložený čas. Programy vypovídají zejména o svých autorech, o způsobu jejich myšlení a vnímání souvislostí, ukazují, jak hluboce či mělce resortu rozumějí, a hlavně, co předpokládají, že my ostatní chceme slyšet.
Žádná ze stran, které mají podle předvolebních preferencí šanci usednout v poslanecké sněmovně, nemá v programu zrušení solidarity ve zdravotnictví, ale vzájemně se liší v představách o jejím zacílení, rozsahu a způsobu realizace podle svého náhledu na fungování lidského společenství. Levá strana politického spektra akcentuje přídělový charakter zdravotnictví, které každému občanovi dodá potřebnou péči bez toho, že by jej obtěžovalo spolurozhodováním a lékařům zajistí stabilní vysoké příjmy, bez vazby na vykonávanou práci. K tomu má sloužit přímé řízení všech procesů, lepší plánování a důsledné kontrolní mechanismy. Pravicové strany by zjevně rády přitáhly občany k výrazně větší spoluodpovědnosti a zdravotníky vystavily působení zákona nabídky a poptávky. Přispět by k tomu mělo zavedení volitelné části zdravotního pojištění s definováním rozsahu a typu péče, na kterou se vztahuje povinná solidarita, regulační poplatky a zpřístupnění informací. Bylo by toho více, ale evidentně se potýkají s problémem, jak své představy srozumitelně a atraktivně představit voličům.

V této pravo-levé škále stojí na jedné straně křesťanští a občanští demokraté, těsně sledováni zelenými, na druhé komunisté se sociálními demokraty. Prvé tři jmenované strany prosazují zavedení regulačních poplatků, komunisté a sociální demokraté je odmítají. Stejně tak panuje shoda v představách o financování zdravotní péče, zatímco KDU-ČSL, ODS a zelení chtějí rozvíjet pluralitní pojišťovenský systém a posilovat působení tržních mechanismů v solidárních mantinelech, komunisté a sociální demokraté trh ve zdravotnictví odmítají a směřují k jedné státní pojišťovně, komunisté programově, sociální demokraté přes „zjednodušení systému zdravotního pojištění“.

Po měsících ladění před nás strany předstoupily se svými volebními programy a my můžeme hodnotit jak jejich vývoj, tak výsledný umělecký dojem. ODS nakonec vsadila na vyhlášení principů, podle kterých by mělo být zdravotnictví uspořádáno, a ne na předjímání konkrétních technických řešení. Podstatná změna se odehrála v roli osobních účtů, místo jejich problematického použití jako finančního nástroje se mají sloužit občanům jako jeden z informačních zdrojů, podle kterých uplatní svoji volbu jak zdravotnických zařízení, tak typů pojištění. Křesťanští demokraté směřují stejným směrem a ve svém střízlivém programu nabízejí přehled konkrétních kroků, které je potřeba udělat pro posílení postavení občanů v ekonomicky stabilním zdravotnictví. Mezi ně patří rozdělení financování zdravotnictví do dvou pilířů – veřejného a soukromého, definování rozsahu hrazené péče a spoluúčasti. Podle očekávání je v programu zelených akcentována role životního prostředí a přísun peněz do zdravotnictví z ekologické daňové reformy. Stejně jako předchozí dvě strany podporují zelení pojišťovenský systém, ale trochu se zamotávají při definování rolí pojišťoven, krajů a státu v zajišťování zdravotní péče. Chtít po všech současně, aby posilovaly svůj vliv na tvorbu reálné zdravotní politiky, se asi nedá a stejně tak nemůže být poskytovatel zdravotní péče určován krajem a současně vybírán ve výběrovém řízení, nota bene v pojišťovenském systému. Program je syrový, ale pro první vážný pokus o vstup do sněmovny je docela dobrý.

Program KSČM je přehledný, dobře napsaný a přímočaře míří k modelu národní zdravotní služby. Pro ty, kteří nechtějí nést spoluzodpovědnost a jsou předem smířeni s péčí, která se jim přidělí, vypadá jako dobrá volba. Sociální demokraty jsem si nechal na konec, protože zdravotnická kapitola z jejich programu je opravdu těžké sousto. Z toho, že zlepší technickou zanedbanost zdravotnických zařízení, zajistí jejich ekonomickou a smluvní jistotu, budou zvyšovat příjmy kvalifikovaných zdravotníků a pokračovat ve velkorysé podpoře lázeňské péče, že navýší finanční prostředky ve zdravotnictví na úroveň obvyklou v EU a to všechno při zachování bezplatného zdravotnictví, můžeme usuzovat jediné – na Palackého náměstí narazili pod budovou ministerstva na ropu a zatím to před námi úspěšně tají. Konstatování, že cílem je standardní solidární systém západoevropského zdravotnictví, je obsahově prázdné, protože žádný takový systém neexistuje, stejně tak není jasné, k čemu bude dobré dobrovolné připojištění, když bude stejně všechna současná péče poskytována zdarma. Ostatně, raději si to přečtěte sami.

Z představených volebních programů je celkem zřejmá vzájemná kompatibilita jednotlivých stran v oblasti zdravotnictví. Občanští demokraté by měli celkem snadno najít shodu v přípravě vládního prohlášení s křesťanskými a do značné míry i se zelenými. Naopak současná politika sociální demokracie ve zdravotnictví má blízko ke komunistům a může tomu tak být i v opačném gardu. Zelení směřují programově jinam než sociální demokracie a případná povolební spolupráce těchto stran by znamenala odklon od volebního programu jedněch či druhých. Nedovedu si představit dohadování ODS a ČSSD na společném scénáři ve zdravotnictví v případě velké koalice, protože se jejich programy ani nedotýkají. Za měsíc budeme moudřejší.

MUDr. Pavel Vepřek
předseda, sdružení Občan

Medical Tribune č. 17, 22. 5. 2006
© sdružení Občan