Sdružení Občan

12.06.2006 Otisk voleb ve zdravotnictví

Volby přinesly vítězství ODS a patové rozdělení poslaneckých mandátů mezi levicí a pravicí. Stejně jako můžeme láhev zaplněnou z padesáti procent vnímat jako z poloviny prázdnou nebo z poloviny plnou, je hodnocení výsledku voleb závislé na našich předcházejících expektacích a náchylnosti k trudnomyslnosti.
Zavedené pravidlo nepřepřahat v době hospodářského růstu skončilo v klinči s poptávkou po změně a uvidíme, jak z toho naši politici vybruslí. Vznik přirozených koalic ODS, KDU-ČSL a zelených na straně jedné a ČSSD s KSČM na straně druhé je v obou případech podmíněn podporou alespoň jednoho poslance z protilehlého tábora, přičemž pro levici je pravděpodobně nedosažitelný samotný pokus o sestavení vlády. Ochota poslanců přijmout cejch přeběhlíka nebude velká, snad jenom Paroubkův povolební coming-out by mohl některé sociální demokraty vyděsit až k vyhlášení protikomunistické frakce v ČSSD. Když pokus o sestavení programově blízké vlády nevyjde, bude na pořadu dne jednání o velké koalici nebo neméně pravděpodobný pokus o reparát u předčasných voleb.

Pokud by se spojeným silám ODS, KDU-ČSL a Strany zelených podařilo najít většinovou podporu v poslanecké sněmovně, dá se očekávat rychlé zrušení zákona o Veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a posilování pluralitního pojiťovenskému systému. Kdyby se podobný kousek podařil ČSSD s KSČM, pokračovalo by zdravotnictví v nastoupeném kurzu pod stejným velením a plachtovím. Zákonem o VNÚZZ nadopovaný vliv Ministerstva zdravotnictví na fungování nemocnic a pojišťoven by směřovaly zdravotnictví k modelu zmutované národní zdravotní služby. Nic z toho se zřejmě nestane, v prvém případě bohužel a ve druhém díky bohu. Na otázku o počtu poslanců potřebných na výměnu žárovky se odpovídá „nadpoloviční většina,“ a bez ní si můžeme o zásadních reformách ve zdravotnictví dále snít. Možná, že je tomu tak dobře, protože příliš velké a rychlé změny mají sklon vyvolat stejně silnou protiakci, která je může spláchnout z jeviště. Na orientaci reforem nezáleží, se stejným fenoménem se potkali pravicoví reformátoři na Slovensku i tuzemský David Rath.

Větší šanci na úspěch má sestavení vlády na velkokoaličních základech. Těsná spolupráce ODS a ČSSD není zdravá pro zemi, ale zdravotnictví by mohla posloužit. Se stopětapadesáti poslanci za zády by se daly uskutečnit kroky, na které zdravotnictví již dlouho čeká. Zpřístupnit informace o tom jak se kde léčí a nastavit podmínky pro odpovědné nakládání s penězi. K těm patří motivace pacientů k racionálnímu chování zavedením poplatků za recept, za návštěvu pohotovosti a u specialisty a pobytová taxa v nemocnici, zainteresovanost plátců a poskytovatelů zdravotních služeb na svých výsledcích a používání prostředků veřejného zdravotního pojištění pouze na úhradu potřebné péče. Sociální demokraté by nezbylo, než se přestat hlásit k Rathově snaze strčit prsty ministerstva do všech kapes a maňásků a vytáhnout materiál, který před dvěma lety začalo tvořit Sobotkovo ministerstvo financí v reakci na lidovou tvořivost Ministerstva zdravotnictví. Občanští demokraté by na oplátku mohli opustit rafinovanost individuálních účtů a soustředit se na jádro svého programu, kterým je rozvoj regulovaného trhu ve zdravotnictví. Každé vykročení z pasti socialistického zdravotnictví nabíjí kanóny populistům a jenom velká koalice může některé hlavně zaslepit a zbylým nastavit odolný pancíř. Spojenectví občanských a sociálních demokratů by zdravotnictví prospělo, ale za cenu, která by mohla být pro společnost příliš vysoká. Uložení minulých korupčních afér k ledu a zadělání na nové, opětné posílení „nenamočených“ komunistů, rozparcelování sfér vlivů a jejich konzervace změnou ústavních zákonů jsou rizika, které samotné zdravotnictví bude jenom těžko vyvažovat. Že by se chtěl ještě nějaký rezort přidat?

Zásadový postoj všech stran a jejich nově zvolených poslanců nemá jiné logické vyústění než předčasné volby. Řešení ze všech nejčistější, ale spojené s mnoha riziky. Pokračující volební kampaň by odsunula přípravu věcných řešení a za nabíhání voličům by zmatek ve zdravotnictví dále košatěl. Rychlokvašené zákony by se pletly pod nohy dočasným převozníkům na Ministerstvu zdravotnictví a ke skutečnému rozhodování by scházel mandát. Navíc, je tu stále riziko, že i předčasné volby by mohly skončit opakovaným patem nebo vítězstvím té druhé strany. Není pravděpodobné, že by během několika měsíců masivně vrostla podpora reformám, které by vedly k obnovení rovného vztahu mezi pacienty a lékaři a vrátily do zdravotnictví přirozené motivace. Na druhé straně je možné, že pozdní dopady Rathova ministrování mnohé vyjasní a některým to třeba změní názory.

Po letech přešlapování a bezzubých pokusů o drobná zlepšení, zakončených drsným nasazením moci, si můžeme nejen o lepším uspořádání zdravotnictví nejen snít, ale také se na něm podílet. Vyrovnané rozložení mandátů nás paradoxně může dovést spolehlivěji k modernímu zdravotnictví, než výrazné vítězství jedné strany. Setření ostré hrany mezi vítězi a poraženými zvyšuje vnímavost k názorům a obavám těch druhých, stimuluje kreativitu a vtahuje více hráčů do hry. Zvykli jsme si očekávat, že každá změna bývá jen k horšímu, třeba budeme nakonec příjemně překvapeni.

MUDr. Pavel Vepřek
předseda o. s. Občan

Otištěno 12. 6. 2006 ve 20. čísle Medical Tribune
© sdružení Občan