Sdružení Občan

08.08.2006 Až se pacienti konečně naštvou

Naše zdravotnictví nevzkvétá. Ano, i po patnácti letech obnovy normálního prostředí ve společnosti zůstává parafráze úvodní věty prvého Havlova novoročního projevu smutně výstižná. Zatímco v jiných sférách se uplatnil trh, ve zdravotnictví si dále pěstujeme socialismus.
Výsledkem je 22. místo při hodnocení kvality zdravotnictví v zemích EU a Švýcarsku podle nedávného šetření Health Consumer Powerhouse nebo druhá pozice v žebříčku oblastí s největším rozkvětem korupce podle Transparency International.

Hlavním trápením našeho zdravotnictví nejsou peníze, špatné technické vybavení nebo malá kvalifikace lékařů, ale panující poměry. Stejně jako v době, která bojovala o zajištění dodávek toaletního papíru, banánů a tvrdých Spart, má občan jediný protilék: korupci a známosti.

Smůla – zdravých je víc
Asi nejpodstatnější důvod, proč je zdravotnictví zakleté, je ten, že skuteční pacienti tvoří mezi voliči menšinu. Zdravou většinu úvahy o zdravotnictví upomínají na zranitelnost a křehkost tělesných schránek, bolest, stárnutí a nevyhnutelnosti smrti, a tak jsou, jako všechny nepříjemné myšlenky, podvědomě potlačovány a z mysli vytěsňovány. Proto se tak dobře politikům prodávají iluze a špatně realita.

Populismus ve zdravotnictví se vyplácí. Většina lidí raději poslouchá pohádky o bezplatném, kvalitním, spolehlivém a moderním zdravotnictví. Iluze v představách většiny má na zdravotnictví větší vliv než deziluze jednotlivců.

Když přišli populisté
Další potíž souvisí s nutností trh ve zdravotnictví regulovat. Rozdíly v našich zdravotních stavech a nákladnosti jejich léčení jsou tak velké, že bez vzájemné solidarity by bylo léčení pro některé z nás nedostupné. Proto mezi občana a zdravotní služby vstupuje třetí strana, která má zajistit, aby každý měl na zaplacení potřebné péče.

Nastavení pravidel pro výběr, přerozdělení a použití prostředků ve zdravotnictví určuje jeho vstřícnost k potřebám pacientů, efektivitu fungování a kvalitu poskytovaných služeb. Vymyslet dobré regulace není složité. Jejich uvádění do života ale torpédují ohledy na přání většinového voliče.

Slovenská zkušenost ostatně dává za pravdu opatrníkům, i když ne tak docela. Předchozí vláda zavedla poplatky za návštěvu lékaře (20 Sk) a pohotovosti (60 Sk), za den strávený v nemocnici (50 Sk) nebo v lázních (150 - 220 SK), za recept (20 SK) a za kilometry ujeté v sanitce (2 Sk) s hmatatelnými výsledky. Počet zbytných návštěv u lékaře klesl, omezilo se plýtvání, ale populistům to nabilo kanóny.

Slíbili obnovit bezplatné zdravotnictví a vyhráli. Ale slibům dostáli jen částečně. Ficova vláda sice ruší poplatky za návštěvu lékaře a pobyt v nemocnici, za recept se bude platit jen pět korun, vše ostatní ale zůstává beze změny.

Z veřejného se dobře bere
Socialismus ve zdravotnictví mnohým vyhovuje. Veřejné peníze nemají své pány, ale pouhé správce.

Rozhraní veřejného a soukromého sektoru otevírá široký prostor pro kreativní jednání, a kdo potřebuje, ten si nějakou Klimovičovou vždy najde. Pravděpodobnost, že se jednání zúčastní fanoušek pořadu Neváhej a toč a diskrétní nabídku výměny Rathova času za farmaceutické milióny zachytí na kameru, je mizivá. Kdo si v současném systému vyšlapal cestičky, tomu se nechce do nejistoty konkurence.

Každá změna více motivuje odpůrce, kteří mají své budoucí ztráty dobře spočítané, než příznivce, jejichž benefity jsou zatím ve hvězdách. Naše politiky by bylo možno dostrkat k potřebným změnám poptávkou občanů a pacientů po vlivu ve zdravotnictví, postoji zdravotníků, kteří chtějí stát na vlastních nohách, a zájmem pojišťoven stát se skutečnými pojišťovnami.

Když klienti spojí síly
Minulé měsíce zdravotnictví testovalo trpělivost pacientů. Ministerstvo nabídlo více peněz lékařům za omezení péče a snížení nákladů na léčení. Pro 17 procent pacientů to znamenalo převedení na jinou, levnější léčbu. V principu nic špatného, jenom by ta volba měla ležet na pacientovi, a ne na lékařově účetní.

Pacienti, zbavení iluzí a nucení sahat stále hlouběji do peněženek a s velmi osobní zkušeností z kontaktu se zdravotními službami, se stávají potenciální silou, která promluví do vývoje zdravotnictví.

Jako se Rathovi podařilo proti sobě spojit dosud se škorpící skupiny zdravotníků, může další zhoršování situace propojit obdobné pacientské organizace. Jejich hlasy nebude možné přeslechnout, zejména když jim budou krýt záda zájmy právníků, výrobců léků, zdravotnických prostředků, ale i obyčejně naštvaní lidé.

MUDr. Pavel Vepřek
předseda sdružení Občan

HN 8. 8. 2006
© sdružení Občan