Sdružení Občan

27.11.2006 Co pacient potřebuje vědět

Profesor Pafko oprávněně brojí proti zjednodušujícímu hodnocení výsledků nemocnic a jeho polemiku s interpretací jednotlivých údajů bychom neměli brát jako zatracení jednoho z pokusů o zpřístupnění zdravotnických informací veřejnosti, ale za inspiraci k tomu, jak to dělat lépe. Ano, kvalita zdravotní péče se posuzuje obtížněji než zmíněné housky, ale podstata zůstává stejná.
Housku můžeme změřit, zvážit, spočítat krystalky soli a semínka kmínu, stanovit její složení, zhodnotit estetický dojem, ochutnat a rozhodnout se, zda pekaři zachováme svoji přízeň, nebo zajdeme ke konkurenci.

Své rozhodování můžeme opřít o měřitelná kritéria, jejich interpretaci a čistě subjektivní chuťové preference. Většinu z toho v běžném životě vynecháváme, protože na hodnocení kvality už zapracoval trh a instituce ochraňující spotřebitele. Informace o kvalitě je zkoncentrovaná do ceny a my si můžeme s důvěrou a svobodně vybírat housky v kvalitě odpovídající našim preferencím a možnostem. K tomu, aby to ve zdravotnictví fungovalo podobně, je cesta dlouhá a klikatá, ale bez veřejné dostupnosti informací o tom, "jak se kde léčí", se bude kvalita ve zdravotnictví prosazovat jen obtížně. Prvním krokem k informování veřejnosti je utřídění a statistické zpracování dat o poskytované zdravotní péči, identifi kace odchylek a veřejné zpřístupnění výsledků. Tedy práce pro statistiky, matematiky, informatiky a další čísly fascinované profese, kteří z dat pojišťoven, zdravotnických zařízení či specifi ckých registrů vytěží prvotní informace a pustí je do světa. Jejich komentáře berme s rezervou, chování normálního pacienta neovlivní, zato inspirují a vyprovokují ty, kteří by od nich měli převzít štafetu.

Zveřejnění informačního „polotovaru“ posadilo pana profesora Pafka k počítači a motivovalo jej k sepsání jeho pohledu na interpretaci údajů o úmrtnosti a délce ošetřovacích dob v jednotlivých nemocnicích. Bez prvotních informací není nad čím přemýšlet a bez jejich zveřejnění je omezen okruh lidí, kteří chtějí a mohou přispět svojí špetkou do mlýna. Zpřístupněním výsledků, které vysypaly chytré programy neméně chytrých programátorů, začíná druhá etapa putování od slepoty k prozření. Její režie je v rukách těch, kteří se v medicíně skutečně pohybují, kteří vědí, co se za jednotlivými čísly doopravdy skrývá, a mají představu, jak by mělo správné léčení vypadat. Panely, sestavené z odborníků typu profesora Pafka, by nám měly připravit návod, jak se dívat na vypočtené údaje, čeho si všímat více a co jako nepodstatné přehlížet.

Teprve pak se otevírá příležitost pro třetího do hry, který si vezme do jedné ruky výsledky počtářů, do druhé odborná kritéria a veřejnosti nabídne informace ve stravitelném balení pro každodenní použití. V jednom se ale pan profesor Pafko opravdu mýlí. Uzákoněním svobodné volby lékaře se pacienti pány ve zdravotnictví ještě nestali. Těmi se stanou teprve tehdy, až budou zákazníky jak zdravotníků, tak pojišťoven. Neinformovaný pacient není zákazníkem, ale hráčem v tombole.

MUDr. Pavel Vepřek
předseda sdružení Občan

Respekt č. 48, 27. 11. 2006
© sdružení Občan