Sdružení Občan

25.01.2007 Co pálí české sestry?

Je to už dávno, co jsem přestal léčit děti a začal hledat bludný kořen našeho zdravotnictví. Nelituji toho, ale občas mne ze zálohy překvapí stesk po práci, která měla hmatatelné výsledky a která nám všem přinášela ohromné uspokojení. Dobře si pamatuji, jak se nám na kojeneckém oddělení zlepšily výsledky, když si staniční Marta vytvořila tým zkušených sester starajících se o naše děti jako o vlastní, a někdy i lépe. Laskavé zacházení, trpělivost a stálá pečující přítomnost jsou stejně důležité jako správně nasazené léky a přesně spočítané nutriční dávky. Bez dobrých sester se pořádná medicína dělat nedá.
Mezi lékaři a sestrami se vytváří zvláštní intimita, která, i přes erotické fantazie vnějších pozorovatelů a televizních scenáristů, má velmi civilní charakter a odpovídá charakteru práce. Na kojeneckém oddělení, kde je autorita lékaře náplastí na strach rodičů, jsme si důsledně vykali, na oddělení intenzivní péče, kde více záleží na rychlosti a otevřenosti komunikace, se tykalo. Zní to hodně nadneseně, ale otevřenost a snadnost vzájemné komunikace zachraňuje životy.

Trochu se zapomíná, že nemocnice byly tradičně sesterskou doménou a lékaři do nich vstupovali jenom na vyžádání. Teprve s rozvojem technologií se začal měnit charakter nemocnic a část lékařů do nich přestěhovala provozování své živnosti. Stopy původního uspořádání jsou stále patrné ve způsobu, jak se v některých zemích platí nemocniční péče. Na jednoho pacienta přicházejí pojišťovně dva účty, jeden za servis poskytnutý nemocnicí, druhý od ošetřujícího lékaře.

Socialismus, který měl rád plánování, škatulky a nemiloval různorodost a kreativitu, podřadil sestry lékařům a za lepší zdraví národa bojoval tím, že přenechal lékařům činnosti, které příslušely sestrám. Dnes už nikoho nezajímají tuny oceli ani počty lékařů na obyvatele a vztahy se pomalu vracejí do normálních kolejí. Ve zdravotnictví to jde pomaleji než v jiných oblastech, protože si v něm stále hýčkáme příliš mnoho prvků minulosti, ale půjde to. Zcela jistě nás čeká další rozrůznění podob ošetřovatelství i ostatních nelékařských zdravotnických profesí a s tím související diferenciace podob zdravotní péče. Ne všichni nemocní potřebují nemocnice, ve kterých se vlídné slovo ztrácí v ševelení gigabitů a kde dokonalá technika vyzývá naši smrtelnost. Naopak, mnozí stojí o snadno dostupnou ošetřovatelskou péči a lékaře, který se občas zastaví na poslech tlukotu jejich srdcí. Ošetřovatelství je krásná profese, a se stárnutím a bohatnutím naší společnosti poroste i jeho váženost.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 1/2007, 24. 1. 2007
© sdružení Občan