Sdružení Občan

21.03.2007 Šance Tomáše Julínka

Při sledování diskuse významných osobností českého zdravotnictví a resortního ministra na našem posledním semináři jsem si uvědomil, jak se během let posunulo chápání toho, oč ve zdravotnictví vlastně běží.
Dříve oblíbené odkopávání míče od vlastní branky „Nejsme proti zpřístupnění informací, konkurenci, omezování zbytné péče, ... , ale nejprve je potřeba začít u ...!“ či proklamace charakteru „Stát je odpovědný za dostupnost zdravotní péče, a proto na ni musí najít peníze, všechno řídit, vlastnit, plánovat….“ zůstaly zapomenuty a místo nich padaly skutečné otázky. Zdravotnictví se přiblížilo poznání, že to, co potřebuje ke štěstí, jsou pravidla, která umožní normální chování a současně naplní veřejný zájem na zajištění dostupnosti zdravotní péče pro všechny, kteří ji potřebují. Co bylo před pár lety skoro disent, je dnes veřejně vyhlášeno ministerským programem, ale co více – přijímáno i odbornou veřejností. Chuť změnit prostředí ve zdravotnictví je viditelná a „jsou i lidi“.

V tom to má Tomáš Julínek snazší, než měli jeho předchůdci v období, kdy porevoluční nadšení vychladlo. Peloton zdravotnictví, po zdařilém startu transformace za Martina Bojara, ztratil kontakt se stále méně ostrou vizí a likvidoval každý pokus o únik. Vzpomínám si na kritiku, kterou schytal Luděk Rubáš za regulační poplatek při pobytu na lůžku a jak jej nemocnice odmítly vybírat. Nebo jak Jan Stráský pobouřil zdravotníky, když chtěl standardní řízení. I nesmělý pokus Marie Součkové o mírný pokrok v mezích zákona, kterým byl záměr zvýšit efektivitu a kvalitu nemocniční péče pomocí DRG, se rozbil o hradby profesního odporu. „E-Health“ vize Jozefa Kubinyiho se na ministerstvu dlouho neohřála a byl to až David Rath, kdo svými kontroverzními činy zkypřil půdu pro reformní sazenice.

Asi největší obavy budí Julínkův záměr změnit zdravotní pojišťovny v akciové společnosti. Dobře si pamatujeme, co všechno se dělo kolem podniků a bank na cestě od státu k odpovědným vlastníkům a na co mnohé cestou vykrvácely. S tím souvisí rozšířená nedůvěra v odhodlání naší reprezentace hájit veřejný zájem, lapidárně vyjádřená slovy jednoho ostříleného mazáka: „Všichni kradou, pane kolego!“ Ano, politiku i byznys nedělají Mirkové Dušínové, ale právě to je ten důvod, proč potřebujeme změnu. Na legislativcích je, aby nastavili pro transformaci a chod pojišťoven taková pravidla, která by kreativitu vlastníků zaměřila žádoucím směrem. Brod je potřeba přebrodit, a ne si sednout na břeh a lamentovat, že nám nateče do bot. Však ony zase uschnou.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 3/2007, 21. 3. 2007
© sdružení Občan