Sdružení Občan

21.06.2007 Pohled za humna

Proměnit podtatranskou černou ovci ve středoevropského tygříka s téměř dvouciferným ekonomickým růstem pomohla Dzurindově vládě nejen vlastní odborná a politická zdatnost, ale hlavně velikost maléru, ke kterému Slovensko nezadržitelně spělo.
Kombinace protichůdných pocitů, že ztratit už není co, nebo naopak, že tentokrát jde o všechno, má silný motivační náboj. Dluh ve výši 41 % obratu veřejných výdajů ve zdravotnictví, výpadky v poskytování péče a kvetoucí korupce zařadily zdravotnictví mezi kandidáty reformy, společně s daňovou soustavou, sociálním systémem a justicí.

Po zahřívacím kole, které zavedlo poplatky při čerpání zdravotních služeb, bylo přijato sedm zásadních zákonů – vznikl Úřad pro dohled nad zdravotní péčí, změnila se právní forma zdravotních pojišťoven, zcela nově se nastavil proces kategorizace léčiv a restrukturalizovala se záchranná služba. Naopak se nepodařilo rozdělit zdravotní péči na tu, o kterou se postará veřejné zdravotní pojištění, a na tu, o kterou se bude muset každý starat sám, což je nutnou podmínkou faktické konkurence pojišťoven. Stejně tak se nezdařilo změnit právní formu státních nemocnic a způsob, jakým se kontrahuje zdravotní péče. Nedodělky ale nemohou za to, že právě výsledky zdravotnické reformy zanechaly u veřejnosti tak mizerný umělecký dojem, že jenom slib její negace přinesl Ficovi laciné body při volbách v roce 2006.

Kde tedy udělali naši přátelé chybu? Asi největší byla v otevření boje na příliš široké frontě s vírou, že dobrá myšlenka je silnější než přízemní ekonomické zájmy, a v uskutečňování změn v rychlejším sledu, než je veřejnost stačila trávit. Reforma není odpracována přijetím reformních zákonů, ale až když vstoupí do našeho každodenního chování a to trvá. Setrvačnost a konzervatismus, které nás chrání před dopady různých nepovedených zákonů, fungují i v opačném směru. Na mediální rovině se na malé oblibě reformy podepsaly zvěsti o současném i budoucím prospěchu těch, kteří se na jejím prosazování podílejí, o monopolním vlivu jedné finanční skupiny, o rozporu mezi tím, co hlásá ministerstvo a co se děje v každodenní realitě. Ve skutečnosti je přijatá legislativa daleko lepší než odezva, kterou vyvolala, snad jen ten Úřad pro dohled nad zdravotní péčí mohl být daleko štíhlejší.

Slovenská reforma si natloukla nos, ale i přes zrušení poplatků u lékaře pokračuje dál a světe div se – jak ji přestali tlačit z ministerstva, má najednou kamarády. 29. května 2007 došlo v jejím duchu ke shodě mezi všemi významnými skupinami ve zdravotnictví na 48 prioritách zdravotnictví. Inu, dění na Slovensku se vyplatí sledovat.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 6/2007, 20. 6. 2007
© sdružení Občan