Sdružení Občan

26.09.2007 Jak měnit psychiatrii?

Psychiatrie je oborem, který stále stojí na „staré dobré ruční práci“. Ne že by do osudů jejích pacientů nepromlouvala nová účinná farmaka, nebo že by se tak docela obešla bez pomoci moderních diagnostických strojů, ale to zásadní stojí na znalostech lékaře, jeho schopnosti porozumět pacientovi i jeho obtížím, ochotě věnovat mu potřebný čas a současně si s ním vytvořit vztah vzájemné důvěry.
V době okouzlené novými technologiemi se psychiatrie jeví starosvětská a málo sexy, a je málo platné, že její péči potřebuje stále více z nás. Psychiatři zjevně zaspali v raných dobách transformace našeho zdravotnictví, kdy si v Sazebníku vyválčili jen takové bodové ohodnocení své práce, že jejich podíl na celkových nákladech zdravotnictví je druhý nejnižší v Evropě. Dnes si oprávněně stýskají na obleněný tok financí do svého oboru, ale tím si mnoho nepomohou. Na účinné politické vydírání nemají potřebnou sílu, a tak jim nezbývá než nás přesvědčit, že za více peněz dostaneme i více muziky.

Reformátorům zdravotnictví nabízí psychiatrie prostředí, ve kterém jsou všechny hlavní problémy k řešení obsaženy ve dramaticky vyhraněné podobě. Kde jinde je kvalita péče tak závislá na koordinaci a kooperaci zdravotních a sociálních služeb jako u psychiatrických pacientů? Kde jinde je tak důležité znát správná řešení pro situace, kdy pacient není, dočasně či dlouhodobě, zcela nebo částečně, schopen být zákazníkem a chovat se tak, jak od něj očekáváme v běžném chodu zdravotnictví? Kde jinde než v psychiatrii je k vidění tak vyhrocené a přitom věcně zbytečné potýkání mezi zastánci ústavních a ambulantních služeb? Okřídlené rčení praví, že není špatných otázek, jsou jen špatné odpovědi, a psychiatrie nabízí zajímavou příležitost k hledání těch správných. Zároveň je dobrým prostředím k testování robustnosti připravovaných reformních kroků, které budou-li bez zádrhelů použitelné v psychiatrii, budou s jistotou použitelné i kdekoli jinde.

Třeba právě kritici zavádění regulačních poplatků, i když mají více politické než věcné munice, by právě v psychiatrii mohli nějakou vykutat. Můžeme diskutovat o tom, zda měly příslušné paragrafy vypadat jinak, ale obecně platí, že se zákonem nedají ošetřit všechny varianty, které před nás život postaví. Proto se přimlouvám za větší uplatňování zdravého rozumu v kombinaci s jistou velkorysostí. Medicína není strojařina a každý, kdo se v ní pohybuje, musí mít jistou volnost ve svém rozhodování, třeba o tom, že tohoto pacienta tentokrát ošetří bez poplatku.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 9/2007, 26. 9. 2007
© sdružení Občan