Sdružení Občan

20.02.2008 Vyplatí se investovat do „zdraví“?

Náš vztah ke zdraví má charakter nepřímé úměry: čím hůře nám slouží, tím nabývá na větší hodnotě. Potíž je v tom, že když nám viditelně vypovídá službu, je doba, kdy jsme mohli vzniku zdravotních problémů předejít, už dávno minulostí. A tak sice většinou horujeme pro prevenci, ale jenom do chvíle, než zakrojíme do dobře propečeného vepřového kolena.
Také v medicíně se hodně mluví o prevenci jako klíči ke snižování nákladů zdravotnictví a zlepšování zdravotního stavu populace, ale popravdě řečeno, nemá zdravotnictví tak silné trumfy na vytažení jako dříve. Zřejmě se už nebude opakovat spektakulární posílení pozice lidstva v jeho věčném střetu s přenosnými nemocemi, které proběhlo v minulých dvou stoletích. Prvé kolo spadá do období průmyslové revoluce, která poznala souvislost mezi životními podmínkami a výskytem nemocí a začala stavět kanalizace. Druhé kolo přišlo o století později a doplnilo pasivní obranu o aktivní komponentu – očkování. Ve srovnání s těmito heroickými dobami si dnes v této oblasti hrajeme s detaily – vymýšlíme očkování proti dalším infekcím a tam, kde už vymýšlení skončilo, ladíme indikační kritéria, počítáme rentabilitu a hodnotíme míru spojených rizik. Tak dobře ještě nebylo.

Vnějšího nepřítele jsme zvládli na koncepční i věcné rovině, ale tím jsme se dostali do dalšího levelu, kde hlavní ohrožení sídlí v nás. Jsou to najednou naše vlastní buňky, které zlobí – nečekaně zanikají, mění svoji funkci nebo se pustí do svévolného množení. Výsledkem jsou civilizační nemoci, označované tak spíše z nedostatku invence než pro zřejmou příčinnou souvislost, které nás dnes ohrožují v daleko větší míře než všechny infekce dohromady. Nevěřím, že se nám pro ně podaří někdy objevit univerzální preventivní nástroj obdobný očkování, a tak pro nás zůstane trvale nedostupná jistota „předplaceného“ zdraví. Míru vlastní nejistoty můžeme ale celkem úspěšně snižovat kombinací „zdravého životního stylu“ a využíváním možností, které současná medicína nabízí. Všichni víme, jak bychom měli zdravě žít, což většinou nečiníme, ale výsledný kompromis nám poskytuje dostatečný životní komfort. Nic není dobré přehánět, pohled na lidi, kteří touží být nad zdraví zdravější a kteří povýšili polykání vitaminů, žvýkání zrní a monitorování životních funkci a tělesných parametrů na smysl života, je skoro stejně truchlivý jako na jejich protipóly. Samotná medicína nabízí snahu rozpoznat začínající nemoc co nejdříve. Její praktické naplnění je výsledkem oscilace mezi Scyllou pozdního záchytu a Charybdou falešně pozitivních výsledků, zbytečných invazivních vyšetření a probdělých nocí. Vyplatí se nám tedy investovat do zdraví? Jasně, ale odlišujme investici od pokusu o uplacení osudu.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 02/2008, 20. 2. 2008
© sdružení Občan