Sdružení Občan

16.04.2008 Regulační poplatky „ANO“ (Duel: K lékaři s peněženkou nebo bez)

Zavedením regulačních poplatků se naše zdravotnictví posunulo zase o kus dál od přídělového systému k zákaznicky orientovanému regulovanému trhu. Čeští pacienti se tím stávají o trochu více zákazníky než prosebníky. Ztráta iluze bezplatného zdravotnictví je bolestná a neroztleskává tribuny, ale je to čin veskrze rozumný a nutný.
Poplatky zavádějí motivace, se kterými se nám bude ve zdravotnictví lépe dýchat a které ladí s jeho základním zadáním. Chceme od něj zajištění dostupnosti potřebné zdravotní péče všem občanům, bez ohledu na jejich zdravotní stav, věk a výši konta. Trh bez přívlastků, nepostradatelný sluha kvality a efektivity, na to opravdu nestačí. Stále více stoupají rozdíly v nákladech na naše léčení. V čistě tržním prostředí by potřebná zdravotní péče přestala být pro některé lidi dostupná. Smyslem základní regulace, která svazuje trh ve zdravotnictví, je srovnat startovní čáru všech občanů při přístupu ke zdravotním službám. K tomu slouží veřejné zdravotní pojištění s přerozdělením vybraného pojistného mezi pojišťovnami podle toho, o jak nákladné skupiny pojištěnců pečují. To, co dlouhodobě a stále více chybělo, bylo vyřazení funkce ceny, která kdekoli jinde významně ovlivňuje naše chování. Kdybychom po zdravotnickém vzoru zavedli třeba „potravinové“ pojištění, protože nikdo nesmí hladovět, tak by se obratem octlo ve finanční krizi a trpělo by nepřijatelnými čekacími dobami na šampaňské a kaviár. Není férové, aby pacienti platili náklady svého léčení nebo jejich poměrný díl, protože nákladnost své nemoci si vybrat nemohli. To však neznamená, že ve zdravotnictví nemáme platit vůbec. Známý příměr švédských stolů či zájezdů „all inclusive“ je obehraný, ale platí. Vše bezplatné je i bezcenné a podle toho s tím také nakládáme. Za věci nabízené zadarmo nakonec mastně zaplatíme. Zdravotnictví v tom není výjimkou.

Východiskem jsou poplatky, které si na cenu zahrají a které jsou stejné pro všechny. Poplatky jsou zbytečné tam, kde nemají motivační charakter, což je třeba případ těch nešťastných novorozenců. Všude jinde jsou však na místě. Zaplatit regulační poplatek je otázkou důstojnosti a rovnosti v přístupu. Věk nebo sociální situace by neměly být důvodem k diskriminaci. Než připravit některé skupiny obyvatelstva o možnost svéprávného rozhodování, je lepší jim přidat do kasičky.

MUDr. Pavel Vepřek
MF Dnes, 16. 4. 2008
© sdružení Občan