Sdružení Občan

23.04.2008 Co trápí dětské lékaře

Jako momentálně nepraktikujícího, ale přece jen dětského lékaře mě výsledky naší dětské medicíny plní pýchou a radostí. Fakt jsme dobří. Například v kojeneckém období u nás umírá jen 3,12 promile dětí, což nás řadí k absolutní světové špičce, a zdá se, že jsme dosáhli hranice možného. Ty tři děti z tisíce živě narozených, o které dnes přicházíme, vstupují do života většinou s postižením, které s ním není slučitelné. Snaha být v této oblasti ještě lepšími má rysy rouhání vůči přírodě.
Ano, zdá se, že naše pediatrie je dnes na vrcholu. Dostala se na něj díky tradičně dobré organizaci služeb, zvláštnímu étosu dětských lékařů, kteří, na rozdíl od „dospělé“ medicíny, cítí osobní odpovědnost za své malé pacienty i jejich rodiče, a správným investicím ve správný čas. Naše neonatologie by nebyla tam, kde je dnes, bez centralizace a zainvestování začátkem devadesátých let a stejně to platí pro většinu oborů od dětské kardiologie po péči o děti s cystickou fibrózou. Naše pediatrie dobře využila prostoru, který se před ní otevřel návratem kapitalismu, ale ne všechny její obory měly štěstí na charizmatické reprezentanty typu Milana Šamánka nebo Věry Vávrové.

Nicméně i ve zdravotnictví platí vojenské „voják se stará, voják má“ a odbornosti, jejichž zástupci neměli jasnou vizi, nebo ji v raných dobách formování systému zdravotního pojištění nedokázali prosadit, dodnes tahají kratší slámku. S velkým zobecněním se dá říci, že ti, kteří pracují převážně svojí hlavou, jsou na tom hůře než ti, kteří k ní využívají nějakou chytrou mašinku nebo při ní spotřebovávají drahé materiály. Jednou z takto postižených skupin jsou dětští psychiatři, kteří postrádají dorost a jen obtížně se probíjejí skořápkou stigmatizace oboru.

Dosavadní způsob sjednávání cen ve zdravotnictví sloužil jako účinné konzervans a připravovaná reformní opatření mohou posloužit jako rozpouštědlo. Uvidíme, jak si s větší kontraktační volností poradí pojišťovny i poskytovatelé zdravotních služeb. Rostoucí konkurence bude nepochybně motivovat zdravotní pojišťovny k formování svých služeb podle potřeb dětí, protože co by matka neudělala pro své dítě. Když si uvědomíme, kdo má doma poslední slovo při volbě pojišťovny, tak se o budoucnost dětského lékařství opravdu bát nemusíme.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 04/2008, 23. 4. 2008
© sdružení Občan