Sdružení Občan

21.05.2008 Jak se mění nemocnice?

Reakce na připravovanou změnu právní formy fakultních nemocnic mají tradiční frustrační kompozici. Všichni dlouhodobě oprávněně kritizují její příspěvkovou formu a dvojkolejnost vedení a se stejnou rázností odmítají realizaci jakýchkoli kroků, které by mohly přinést změnu.
Známé neřády poskytují pocit sucha a bezpečí, každá změna je rizikem a kdoví, jak bychom v novém řádu obstáli a čelili novým neplechám. Nicméně, každé zatřesení zavedenými strukturami přináší šanci na oživení, a tak s nimi zatřesme. Ponechme stranou připravovaný polotovar zákona o univerzitních nemocnicích a podívejme se na důvody, pro které je odmítána přeměna příspěvkových organizací na a. s.

Mezi ty zásadní patří obavy z ohrožení výuky, z neposkytování nelukrativní péče, z neevropského charakteru řešení a rizika tunelování. Debata, která se tímto otevírá, je skvělou příležitostí k ujasnění si priorit ve fungování fakultních nemocnic. Nesouhlasím s tvrzením, že jejich hlavním posláním je bádat a učit, protože tím odsuzujeme pacienty do role pokusných králíčků a výukových pomůcek. Gard je právě opačný, fakultní nemocnice by měla v prvé řadě co nejlépe pečovat o své pacienty a teprve po splnění této podmínky může zdárně dostát svému vědeckému a pedagogickému poslání. Základní organizační uspořádání fakultní nemocnice by mělo odpovídat potřebám medicíny a pacientů, nikoli školy. Problém nelukrativních oborů a výkonů je dědictvím špatných regulací minulosti, nikoli jejich přirozeným atributem. Nevyřeší je státní dotační politika, ale větší pružnost pojišťovenského systému s inteligentně zaregulovaným způsobem přerozdělení. Je daleko správnější a jednodušší proměnit nelukrativní výkon v „normální“ částkou uvedenou ve smlouvě se zdravotní pojišťovnou než vymýšlet další administrativní složitosti.

Více stojí za zamyšlení ojedinělost výskytu nemocnic jako akciových společností ve starých členských zemích EU. Také se mi líbí fungování mnoha tamních univerzitních nemocnic – kdyby nám tu po více než čtyři desetiletí nevládli soudruzi, bylo by to u nás obdobné, ale není. Tradici nebo novou minulost si nekoupíme a svoji situaci musíme řešit dnes a prostředky, které máme k dispozici. Časem se možná dopracujeme k modelům podobným třeba univerzitní nemocnici v belgické Lovani, ale je třeba alespoň vykročit. Prvním krokem by mělo být zlepšení způsobu, jakým stát spravuje náš společný majetek, a inkorporace fakultních nemocnic je příhodným nástrojem. Strach z tunelů je na místě, stejně jako snaha zabránit vzniku nových, ale obojí by nemělo překážet v zaslepování těch starých.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 05/2008, 21. 5. 2008
© sdružení Občan