Sdružení Občan

22.10.2008 Role zdravotních pojišťoven

Zdravotní pojišťovny nepatří k oblíbeným institucím. Občanům žádné viditelné služby přímo neposkytují a lékařům překážejí v získávání zasloužených peněz, a navíc jim ujídají z jejich mističky. Užitečnost pojišťoven není v prvém plánu viditelná a jejich chování nás spíše obtěžuje, než oblažuje.
Je to jako s popeláři. Také nás štvou, když blokují ulici, kterou projíždíme, ale všichni jsme viděli záběry z ulic Neapole, když vypadli ze hry. Náš pojišťovenský systém, přes všechny své nešvary, nemá žádnou rozumnou alternativu – přídělový systém vyhovuje jenom těm, kteří v něm přidělují, a přenesení celé odpovědnosti na občany, jak navrhují propagátoři „pokladenského" modelu nebo spořicích účtů, je úplně stejně asociální. Byl to „pokladenský“ model, který vyhnal náklady amerického zdravotnictví do astronomické výše a prohloubil nerovnosti v dostupnosti péče, no a spořicí účty jsou fajn pro zdravé, ale že bychom právě pro ně budovali zdravotní systém?

To, co máme, bychom měli ladit, nikoli z gruntu předělávat. Je čas zaměřit se na tři oblasti – pojistné, řízení a dohled. Už z definice by zdravotní pojišťovna měla své služby občanům nabízet, a nikoli se k nim chovat jako berní úřad. Cestou ze současného zmatení rolí je rozdělení prostředků, které vstupují do zdravotního pojištění, na dvě části. Jednu, s charakterem zdravotní daně by měl vybírat a přerozdělovat stát, druhou by platili občané přímo té pojišťovně, kterou si zvolí. Tolik vzývaná konkurence mezi pojišťovnami by se dostala do správných mantinelů. Místo plavenek, náborových dárečků a využívání praktických lékařů jako pojišťovacích agentů by hlavní roli hrála cena pojistky a kvalita služeb konkrétní pojišťovny. Stát by se neměl montovat do přímého řízení pojišťoven a ušetřený čas věnovat přípravě a korekci pravidel, společně s prováděním účinného dohledu. To znamená, že by měl vycouvat ze správních rad pojišťoven a nechat pracovat instituce, které mají dohled v popisu práce. Dvojrolí pachatele i soudce si stát zbytečně komplikuje život.

Podstatnou věcí, která by zdravotnictví prospěla, je vytvoření společného komunikačního prostředí. Pomalu dozrává čas, abychom se domluvili na společné řeči a přestali s „válkou“ formátů, protože, na rozdíl od výrobců optických disků, to není pojišťovenská parketa. Lékařům by mělo být po technické stránce jedno, jakou průkazku má v kapse pacient uléhající na vyšetřovací lehátko. Končím připomenutím, že rolí zdravotních pojišťoven je hospodárně zajišťovat dostupnost kvalitních zdravotních služeb svým pojištěncům.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 10/2008, 22. 10. 2008
© sdružení Občan