Sdružení Občan

20.05.2009 Zvyšuje se kvalita onkologické péče v ČR?

Vzpoura vlastních buněk, které se přestanou řídit „domovním řádem“ organismu a místo disciplinovaného výkonu svěřené funkce se dají do nádorového bujení, potká každého třetího z nás a téměř čtvrtinu našinců i nakonec zahubí. Nepříjemný fakt, který v zájmu duševní rovnováhy vytěsňujeme ze svého každodenního uvažování, však kdesi v podvědomí doutná strachem.
Nepříjemné je, že nám v této ruletě života poskakuje kulička bez toho, že bychom se o to nutně přičinili. Rizika onemocnění rakovinou se neuchráníme ani sebepečlivějším respektováním pravidel správné životosprávy a přecházením jenom na přechodu, ale faktem je, že je můžeme výrazně umenšit. Na garantovaný život bez nádoru neznáme recept, ale jistě víme, že bychom své buňky neměli zbytečně dráždit ku množení. V tom je smysl všech varování před kouřením, sluněním, stravou bez zeleniny, promiskuitou... a jistě si vzpomenete na mnohá další. Z toho, jak je bereme vážně, se dá soudit, že naše chování není tak racionální, jak si často namlouváme. Rakoviny se jistě bojí každý, ale třetině z nás to nebrání v tom, aby se k ní nesnažila prokouřit. Bez ohledu na osvětu, ekonomickou recesi a velikost morbidních nápisů na krabičkách.

Když se nádor objeví, je velmi důležité jej chytit za ruku včas. S nádorem odhaleným v časném stadiu si medicína poradí daleko lépe než s rozesetým po celém organismu. Právě opožděné poznávání nemoci je asi naší největší slabinou a vede k tomu, že máme, i přes srovnatelné výsledky v léčení jednotlivých stadií nádorů, celkové výsledky horší než ti nejlepší. Stejně jako v celé medicíně je základem úspěchu na nemoc pomyslet a vzniklé podezření co nejrychleji potvrdit nebo vyvrátit. Nádorům z čela pomyslné hitparády, kterými jsou karcinom prsu, kolorektální karcinom a karcinom děložního hrdla, se věnují příslušné screeningové programy a nikdo nepochybuje o tom, že je v nich stále co zlepšovat. Vlastní léčebný arzenál onkologie se stále rozšiřuje, přibývají nové, velmi specifické léky a zlepšují se výsledky. Také jim vděčí moderní medicína za to, že epiteton „vítězná“ přestává být „ornans“ a stává se „konstans“.

Kdo něco dělá často, dělá to dobře a v moderní onkologii to platí měrou vrchovatou. Probíhající koncentrace onkologické péče nemá alternativu a její potřebnou míru napoví jen letmý pohled přes naše západní hranice. Soustředění lidí, přístrojů a prostředků pod omezený počet střech je cestou, jak přetavit vložené peníze do kvalitní péče. Čas, který pacienti procestují za léčením, se jim bohatě vrátí v nastavených letech života.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti 5/2009, 20. 5. 2009
© sdružení Občan