Sdružení Občan

22.07.2009 Za zdraví se stejně platí, jde o to jak

Medicína není provozována z altruismu, ale jako zdroj obživy. Přirozená touha každého z nás vydělat si co nejvíce naráží na ochotu ostatních nám za služby zaplatit.
Na zkušenosti, které redaktorka MF DNES získala z návštěv gynekologických ordinací, je možné nabídnout několik vhodných reakcí. Můžeme připomenout poctivé a obětavé lékaře a lékařky věnující se pacientkám s plným nasazením bez dalších peněžních přirážek. A že to není jenom virtuální realita, vím od své ženy, která jednu takovou navštěvuje. Jako protipól se nabízí vzít si na paškál pokleslost lékařské etiky a volat po nápravě mravů. Ciceronovo zvolání o časech a mravech „O tempora, o mores!“ se stále svěže zelená.

Právní pohled by zdůraznil zjevné protiprávní rysy popisovaného jednání, protože vybírat peníze za poskytování služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění je opravdu protizákonné. A to se ještě nebavíme o hodnocení prováděných finančních transakcí z hlediska berního úřadu. Na závěr by se slušelo vyzvat lékařskou obec k nápravě, kontrolní instituce ke zvýšenému kontrolnímu úsilí a tu krásnější a křehčí část populace k důslednosti při vymáhání svých zákonných práv. Všichni moudře pokývají hlavami a věci spokojeně zůstanou při starém. Ne proto, že by toto uspořádání bylo správné, ale proto, že v současném uspořádání zdravotnictví to většině zúčastněných vyhovuje. Lékaři si přijdou na své peníze, pacientky mají pocit, že za své peníze dostávají nedostatkové nebo kvalitnější zboží, a pojišťovny se raději dívají stranou, protože s tím mnoho nenadělají a soukromé peníze nejsou jejich starostí.

Aby se pokřivené vztahy mezi lékaři a jejich pacientkami mohly začít narovnávat, je nutné se smířit se skutečností, že medicína není provozována z altruismu, ale jako zdroj obživy. Přirozená touha každého z nás vydělat si co nejvíce naráží na ochotu ostatních nám za poskytované služby zaplatit. V prostředí s respektovanými pravidly a veřejně dostupnými informacemi se o nastavení rovnováhy spolehlivě postará vysmívaná neviditelná ruka trhu. V prostředí s nefunkčními pravidly a informacemi pod pokličkou hledá rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou ta samá ruka, jenže v černém.

Před dvaceti lety to patřilo ke koloritu doby. Uplácelo se za tvrdé sparty v trafice, za játra u řezníka, za výměnu vadného sifonu na OPBH, za zakoupení auta v Mototechně. Černý trh nevznikl v některých oblastech zdravotnictví ze zvýšené koncentrace uličníků, ale proto, že v nich nefungují pravidla upravující vzájemné vztahy. Že by bylo dobré to dát do pořádku, je nasnadě, zbývá maličkost – dohodnout se jakým způsobem.

Za sebe si myslím, že oblastí, kde by na sobě mělo naše zdravotnictví ještě zapracovat, je způsob jeho financování. Veřejné zdravotní pojištění si zaslouží efektivnější správu, kterou mu může přinést rozdělení pojistného podle nizozemského modelu: na část procentuálně odvozenou od příjmu a na fixní částku, jejíž výši si každá pojišťovna stanoví sama. Občan si svoji pojišťovnu vybere podle ceny pojistky a reputace pojišťovny. Cenová konkurence ve veřejném zdravotním pojištění mu přinese více užitku než sebevětší dohledový úřad, ale nevyřeší rozdíly v našich požadavcích na komfort a kvalitu zdravotních služeb. Veřejný systém, který efektivně zajistí dostupnost potřebné péče, potřebuje doplnění o soukromý systém, který vyjde vstříc individuálním přáním za individuální peníze. K tomu se přiblížíme přesnějším vytyčením hranice mezi tím, co platí veřejný systém, a tím, co je už za naše. Ceníky by měly být veřejné, stejně jako jsou už zavedeným obyčejem u stomatologů. Jestli za placené služby budou pacienti platit lékařům přímo, nebo prostřednictvím komerčního pojištění, je už jenom technická otázka. Čili karty na stůl, konec s pokrytectvím a statečně vpřed.

MUDr. Pavel Vepřek
ředitel odboru strategie a rozvoje VZP a předseda sdružení Občan
Mladá fronta DNES 22.7.2009
© sdružení Občan