Sdružení Občan

20.01.2010 Jaká je naše hematologie?

Shakespearovo obsazení krve do role zachránce libry svaloviny bankrotáře Antonia příhodně ilustruje postavení, které má krev v lidském těle. Je všudypřítomným zásobovačem i počišťovačem, informačním médiem i ochráncem, výkonným údržbářem našeho vnitřního prostředí. Dlouhá léta bylo v popředí zájmu medicíny zajištění jejího dostatečného množství v cévním řečišti a léčení bylo postaveno na doplňování toho, co chybělo – stavebních kamenů či samotné krve. Léčení nádorových onemocnění krve bylo upozaděno, protože jsme byli bezmocní statisté, kteří své pacienty ztráceli do několika měsíců.
Velmi dobře si vzpomínám na své medicínské začátky na hematologickém oddělení II. dětské kliniky v Motole a na bezmoc, kterou jsem cítil, když se desetileté Karolině nemoc vrátila půl roku po „vyléčení“, a za další tři měsíce ji přemohla. Do její akutní lymfoblastické leukémie jsme se tenkrát pustili podle tehdejšího nejmodernějšího a nejradikálnějšího protokolu, věřili jsme si na vítězství, ale přesto jsme dokázali její život prodloužit jen o několik měsíců. Psala se sedmdesátá léta, ve kterých nabral vývoj medicíny takové tempo, že dnes mohu kolegyním a kolegům u lůžka přejícně závidět jejich diagnostické a léčebné možnosti. Místo útěšných slov a holých rukou mohou svým pacientům nabídnout skutečnou naději. Dnešní Karoliny mají 80% šanci na úplné vyléčení, stejně jako děti postižené maligními lymfomy. I tu tradičně prognosticky nepříznivou akutní myeloidní leukémii se daří u dětí porazit v 60 % případů.

Stejný „zázrak“ se odehrál i v léčení dospělých pacientů, třeba zavedení tyrosin-kinázových inhibitorů do léčení chronické myeloidní leukémie zvýšilo šanci pacientů přežít 5 let z 50 % na 90 %. Za přesunem maligních hematologických diagnóz z kategorie rozsudků smrti do třídy vážných, ale vyléčitelných nemocí stojí nová cytostatika, transplantace kostní dřeně, tyrosin-kinázové inhibitory, monoklonální protilátky, ATRA, ale také precizní laboratorní diagnostika využívající molekulární biologii a propracovaná organizace poskytované péče.

Je celkem zřejmé, že za více muziky platíme více peněz a je jisté, že růst počtu úspěšně léčených pacientů bude nadále náklady zvyšovat. Aby to byly náklady nezbytně nutné, je potřeba pokračovat v kultivaci organizace a centralizace této péče a v pojišťovenském systému provést takové úpravy, aby byl schopný se na tento vývoj průběžně adaptovat. Pro velké výzvy bychom neměli zapomínat pečovat o to, co už léta lidem pomáhá, o transfuzní službu, přes kterou každodenně proudí solidární krev do žil těch, kdo ji potřebují.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti č. 01/2010
20. 1. 2010
© sdružení Občan