Sdružení Občan

20.10.2010 Budeme mít na léčení i na lékaře?

V příštím roce si zdravotnictví sáhne ještě hlouběji do kapsy a vady na jeho kráse už nezakryje sebelepší make-up. Půvab mu nekazí absolutní nedostatek peněz, těch 7,9 % HDP utracených ve zdravotnictví odpovídá výkonnosti naší ekonomiky, ale nemoudré hospodaření s nimi a svíravě nejistá budoucnost.
Všichni už velmi dlouho víme, kde se penězi topí Pánu Bohu do oken, ale protože to některé příjemně zahřívá, roštuje se vesele dál. To ale není to nejhorší. Peníze, tu krev ekonomiky, je možné celkem rychle přesměrovat do správného řečiště, trhliny vyspravit a kapilární krvácení zastavit. Horší je dlouhodobý dopad stávajícího bezčasí na samotnou podstatu zdravotnictví, na lidi, kteří je tvoří, a z nich nejvíce na ty, kteří do něj teprve vstupují. Systém, ve kterém jsou správné kontakty nad výsledky, kde talentovaný podřízený je hrozbou, a nikoli posilou, kde obchodníci válcují pracanty a mazáctví výchovu, kde je kvalifikační příprava spojena s vazalstvím, není dobrým pařeništěm pro dobré zdravotnictví.

Základem medicíny je důvěra. Důvěra pacienta v lékaře, že vynakládá veškerý svůj um, aby mu pomohl, a důvěra lékaře v pacienta, že bude nejen naslouchat jeho radám, ale že se mu za jeho pomoc také přiměřeně odmění. Nic na tom nemění skutečnost, že od konce devatenáctého století platí za pacienty tzv. „plátce třetí strany“, tedy v našem případě zdravotní pojišťovny. Že se jim to zhusta nedaří, není chybou principu, ale konkrétního zvoleného řešení. Když vstupuje podezřívavý pacient do ordinace nespokojeného lékaře, dostává medicína na frak.

Dnes se zdá, že míra nespokojenosti začíná prolamovat hráze a že nemocniční lékaři začnou hlasovat nohama. Nabízejí se tři scénáře dalšího vývoje. Nejpravděpodobnější je ten, že na barikády vyběhne několik nadšenců a za hlasitého povzbuzování většiny těšící se na uvolněná místa se rozpustí v evropském zdravotnictví a vody našeho se zase na čas uklidní. Podle druhého scénáře v pořadí sice část lékařů odejde, ale systém plynule sníží kvalitu poskytovaných služeb a zavedeným způsobem pojede dál. Čirou utopií je možnost třetí, ve které se držitelé zdravotnických klíčů sešikují pod praporem potřebných změn a společně zapracují na lepším příštím. Kdyby motyka spustila a pro jednou vyšla sázka na outsidera, tak první na tapetě bude vymezení rozsahu péče hrazené veřejným zdravotním pojištěním, zavedení dvousložkového pojistného a propojení zdravotní a sociální péče.

MUDr. Pavel Vepřek
newsletter Občan v síti č. 10/2010
20. 10. 2010
© sdružení Občan