Zdravotnictví podle průzkumu agentury Median z letošního června bude patřit mezi klíčové otázky říjnových sněmovních voleb – a také voliči očekávají, že se na tuto oblast politici zaměří. Zkvalitnění a udržení vysoké úrovně českého zdravotnictví je stěžejní pro 95 procent dotázaných. A tak politici slibují „modré z nebe“ a jak se vypořádají s nejpalčivějšími problémy zdravotnictví. K dlouhodobým slibům, jako že lékařům a sestrám stoupnou platy a zlepší se jejich pracovní podmínky, více se bude investovat, zatočí se s korupcí a vzniknou nové potřebné zákony, musejí politici tentokrát zařadit i plán, jak se vypořádat s dopady covidové krize.
MUDr. Pavel Vepřek,
iniciativa Zdravotnictví 2.0
Už po desetiletí je jasné, co se má v našem zdravotnictví změnit, aby bylo finančně stabilní a schopné adaptace jak na vývoj společnosti, tak medicíny. Nicméně tyto změny by narušily zavedené finanční toky spojené s mocenskými vazbami a současně by chtěly větší odpovědnost po všech zúčastněných, tak se do nich nikdo nehrne. Letmý pohled do volebních programů relevantních politických stran tomu dává za pravdu. Tři z nich brání privatizaci, kterou ale nikdo neplánuje. Většina z nich chce zmenšovat rozdíly v regionální dostupnosti péče, ale schází jim uvěřitelný postup, jak toho dosáhnout. Všem se líbí digitalizace, telemedicína a shodují se v potřebě posílit zdravotnictví personálně. Zase bez naznačení podoby souvisejících organizačních a strukturálních změn.
Asi nejvíc použitelných nápadů se najde v programu koalice PirSTAN, který ale neřeší to podstatné – jak zajistit udržitelné financování zdravotnictví. Tomu je asi nejblíže koalice SPOLU svým akcentem na posilování konkurence zdravotních pojišťoven a zavedení připojištění, pohříchu opět bez naznačení konkrétních kroků. Pro Babišovo ANO je programem jeho předseda. Ten může nezávazně snít a současně natvrdo určovat podobu zdravotnictví pro další období. Těch sedmdesát miliard, které do zdravotnictví v posledních dvou letech přitekly ze státního rozpočtu, vytváří, ve spojení s plánovanými investicemi, iluzi bezpečí a jistoty. O to tvrdší bude probuzení, až současný mejdan skončí. Pak přijde čas začít řešit problémy systémově, a nikoli na úkor našich dětí.
PhDr. Martina Šochmanová, MBA,
prezidentka České asociace sester
Pokud budu hovořit za nelékařský zdravotnický personál, tak pevně doufám, že se budoucí vládě podaří schválit zákon o komoře nelékařských zdravotnických pracovníků, potažmo komoře sester. Výrazně se tím zlepší postavení sester a nelékařů ve společnosti, dojde tím k vytvoření stavovské rovnováhy povolání, která jsou klíčová pro zdravotní systém.
Dále je třeba velmi rychle reagovat na současný zvýšený zájem o zdravotnická studia, a to tím, že se navýší počty studijních míst na lékařských fakultách a všech zdravotnických školách.
Pochopitelně pokračovat v trendu navyšování platů zdravotníků, vytváření lepších pracovních podmínek a v neposlední řadě schválit výsluhovou rentu.
Mgr. Aleš Krebs, Ph.D.,
prezident České lékárnické komory
V našem zdravotnictví čeká na budoucí vládu celá řada vzájemně provázaných úkolů. K jejich řešení by měla v první řadě preferovat, nad různými komerčními zájmy, systematickou spolupráci s profesními komorami, které jsou garanty odbornosti a prakticky nejlépe znají všechny potřebné historické souvislosti ve svých oborech. Zejména s ohledem na výrazné změny v našem oboru, jež se udály za posledních 30 let, dokáží právě komory nejlépe předvídat důsledky plánovaných a navrhovaných změn. Ty musejí mít stále na zřeteli odborně kvalitní a dostupnou péči, v níž musí být udržen maximální kontakt mezi zdravotníkem a pacientem.
Pokud se podívám na náš obor, v lékárenství by měla být jedním ze základních témat změna systému odměňování lékárenské péče směrem k potlačení závislosti lékárníka na ceně vydávaných léčiv a zavedení fixní platby za výdej, neboť se situace zejména menších a v periferiích péči poskytujících lékáren velmi zhoršuje. Ačkoliv byla revize systému odměňování lékárenské péče obsažena ve stávajícím vládním prohlášení, nebylo v tomto bodě naplněno. Ve zdravotnictví se nelze neustále tvářit, že vše vyřeší volná ruka trhu. Podíváme‑li se na pravidla uplatňovaná na západ od našich hranic s ohledem na vlastnictví lékáren, stejné doplatky, nerovnou dostupnost léčiv v důsledku vertikalizace nebo odměňování poskytované péče, musíme jednoznačně dojít k závěru, že se české lékárenství v mnoha zásadních směrech naprosto vymyká situaci v EU, se všemi důsledky z toho plynoucími. Jako další priority vidím rozšiřování kompetencí lékáren v oblasti poradenství a dalších služeb s přidanou hodnotou. Pandemie zcela jasně ukázala, jak zásadním a plně funkčním prvkem jsou lékárny v celém systému poskytování zdravotní péče, jakým způsobem udržely zdravotní péči dostupnou pacientům. Česká lékárnická komora vždy deklarovala svou připravenost na těchto změnách úzce spolupracovat, celou řadu materiálů již má zpracovanou nebo aktuálně odborně diskutovanou tak, aby mohly být systémové změny uvedeny do legislativy s výhledem jejich fungování na delší časové období.
Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, LL.M.,
výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu
Nejdůležitějším dlouhodobým úkolem nového ministra či ministryně zdravotnictví bude stabilizace financování zdravotní péče. Jedním z prvních klíčových témat, kterým se bude muset zabývat, bude rozhodnutí Ústavního soudu o stížnosti senátorů na vybraná ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Byť si na verdikt soudu budeme muset počkat, očekává se, že části senátorské stížnosti bude vyhověno. Rozhodnutí Ústavního soudu tak zavdá příležitost k realizaci celkové reformy zdravotního systému, jež zvýší jeho efektivitu i dostupnost péče pro české pacienty.
Dalším nutným tématem bude digitalizace zdravotnictví. Koronavirová pandemie ukázala nutnost využívání nových technologií, telemedicíny, distančních forem péče i organizace a propojení systémů dat. Propojení anonymizovaných dat umožní zdravotním pojišťovnám lepší přehled o poskytované péči a napomůže vstupu nových technologií do systému cen a úhrad prostřednictvím moderních úhradových mechanismů. Agenda je úzce propojena také s novým evropským legislativním návrhem na vytvoření evropského prostoru pro zdravotní údaje.
V neposlední řadě se bude ministerstvo muset zabývat přípravou na předsednictví Rady EU, které nás čeká ve druhé polovině roku 2022. Vzhledem k množství otevřených zdravotnických legislativních i nelegislativních návrhů, např. Farmaceutické strategie pro Evropu, Akčního plánu pro duševní vlastnictví, Evropského plánu boje s rakovinou atp., budeme nuceni vytvářet a prosazovat pozice České republiky.
MUDr. Alena Dernerová,
senátorka
Úkoly si příští vláda stanoví ve svém programovém prohlášení, předpokládám, že koaličním, což s sebou jistě přinese určitá kompromisní řešení.
Doufám, že nová vláda již nebude muset řešit další a další covidová opatření.
Velkým až limitujícím problémem je dlouhodobý nedostatek zdravotnického personálu – lékařů, sester i ostatních profesí pracujících ve zdravotnictví. Zdravotníci stárnou a generační obměna je problematická. Určitě bude třeba řešit transformaci péče o duševní zdraví. Chybějí psychiatři pro dospělé, a ještě více pro děti. Čekací doby na vyšetření či hospitalizaci jsou neskutečně dlouhé a je problém dostat i akutního pacienta na lůžko.
Špatná situace je i ve stomatologické péči, zejména v periferních, nelukrativních lokalitách České republiky.
V současné době se připravuje budování sítě urgentních příjmů zhruba v 98 nemocnicích. Ty budou s největší pravděpodobností základem páteřní sítě, což by mohlo vést k racionalizaci péče, ale nová vláda bude muset tento úkol dokončit.
Populace stárne a bude se muset rozšířit fond lůžek pro následnou péči a výstavba domů pro seniory a hospiců.
Příští vláda bude muset samozřejmě reagovat na výrok Ústavního soudu, který řeší stížnost týkající se mimo jiné úhrad za poskytnutou péči v různých zdravotnických zařízeních.
Jelikož spousta problémů zdravotnictví souvisí s nedostatkem peněžních prostředků, bylo by potřeba v příštím volebním období konečně řešit financování zdravotnictví z více zdrojů než dosud. Platíme vlastně zdravotní daň a ta za současné situace nemůže stačit na pokrytí všech složek péče. Navyšování platby za státního pojištěnce také není možné do nekonečna. Bez peněz z EU by byl dokonce již problém s obnovou přístrojového vybavení nemocnic.
Nebylo by od věci začít také opět uvažovat o platbě za tzv. hotelové služby v nemocnicích, což by přineslo více peněz na zdravotní péči.
Pacient by měl být více zodpovědný za své zdraví, čehož lze dosáhnout formou bonusů, případně i malusů.
Prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR,
poslanec
Zdravotní systém České republiky potřebuje kompletní restart. Vlivem chaotického střídání ministrů a jejich týmů se po celou dobu pandemie prakticky neřešila jiná než „covidová“ agenda a na „běžné“ problémy českého zdravotnictví se zapomnělo. Nová vláda bude muset jednak sice stále řešit covid, ale čekají ji některé neodkladné úkoly:
- personální stabilizace MZ
- zjednodušení vzdělávání lékařů včetně stabilizace hrazení (plně hrazený alespoň kmen s tím, že peníze půjdou za lékařem), financování školitelů a kontroly kvality vzdělávání na školicích pracovištích
- větší podpora nelékařských zdravotnických profesí, a to i jejich vzdělávání
- plánované financování zdravotnictví v horizontu několika let – poskytovatelé musejí mít jasno o plánu hrazení péče vždy v následujících dvou až třech letech; meziroční korekce jsou samozřejmě možné dle aktuální situace
- nastavení valorizace úhrad za státní pojištěnce
- realizace připojištění alespoň na ty výkony, které si dnes pacient platí (např. komplexní preventivní prohlídky a řada dalších)
- standardizace péče, a to jak dalším a rychlejším posunem v rámci DRG restart, tak s využitím KDP (klinicky doporučený postup)
- a samozřejmě příprava na naše předsednictví EU, kdy hlavní tématem bude zdravotnictví – v tomto směru nebylo zřejmě realizováno zhola nic Těch věcí je celá řada a AntiCovid tým, ve kterém je více než 30 odborníků nejen na zdravotnictví, se na to pečlivě připravuje. Zdaleka neřešíme jen problematiku covidu. Program koalice SPOLU výše uvedené stručně shrnuje. V podrobném programu pak jednotlivé kroky rozebíráme, abychom vše měli pečlivě prodiskutováno a měli hotovou přesnou „kuchařku“.
Ing. Michal Čarvaš, MBA,
předseda představenstva Nemocnice Prachatice, a. s.
Domnívám se, že hlavní úkoly jsou pro příští vládu stejné či podobné jako pro ty předcházející. Jednak je to vyřešit ekonomický problém s nedostatečnými zdroji ve zdravotnictví, rostoucími náklady na nové léky, technologie i kapacity a s neomezenou poptávkou a pocitem občanů, že vše je zadarmo a na vše je nárok. Dalším úkolem je zjednodušení systému vzdělávání, jeho dostupnosti, kvality, motivace pro studenty, a to s ohledem na nedostatek kvalifikovaných lékařů, zdravotních sester i dalších pracovníků ve zdravotnictví. V neposlední řadě je výzvou pokrok a otevřené možnosti v elektronizaci zdravotnictví versus nekonečné administrativní požadavky systému. Málokdo si uvědomuje, že vyplnění jedné informace u každého pacienta znamená několik hodin práce zdravotníka a času za rok, kvůli kterým není ošetřeno několik dalších pacientů nebo není čas věnován těm stávajícím. Udržet stabilitu systému a dostupnost péče pro všechny občany bude neustále těžší a nákladnější.
Bc. Dagmar Žitníková,
předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR
Zásadním úkolem příští vlády bude vytvořit takové prostředí, které zajistí dostatek kvalifikovaného a kvalitního personálu v nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních. Epidemie nemoci COVID‑19 v plné nahotě odhalila nejslabší místo českého zdravotnictví, a tím je nedostatek sester, lékařů a dalších zdravotníků. Pro zvýšení počtu sester je nutné postupovat stejně jako u studentů lékařských fakult, musejí se navýšit kapacity oborů ošetřovatelství a středních zdravotnických škol. Za bezpodmínečně nutné považuji nabídnout zdravotníkům jak slušné mzdy, tak další benefity, a tím zajistit jejich nástup a udržení v oboru. Na konci volebního období se vrátily do hry výsluhy pro zdravotníky. Ty už nyní nezrealizujeme, ale pro budoucí vládu to může být jeden z podnětů na personální stabilizaci. Věřím, že dnes už je jasné, že bez lidí se péče poskytovat nedá. Benefity a finanční ocenění zdravotníků by měly být regulované, tím bude alespoň v základu vykryta současná nerovnováha nabídky mezi nemocnicemi. Další výzvou, která před novou vládou stojí a kterou současný ministr nezvládl, je sjednocení úhrad za poskytovanou zdravotní péči. Stále existují propastné a ničím neodůvodnitelné rozdíly v úhradách mezi nemocnicemi stejného typu. Je jen otázkou politické vůle tyto nerovnosti napravit. Současná vláda předává systém v jedné z nejlepších finančních kondicí. Navýšené finance, které jsou k dispozici ve zdravotních pojišťovnách a které do systému přitekly z opakovaného navýšení plateb státu za jeho pojištěnce, je nutné po ukončení koronakrize využít ke sjednocení úhrad a ke kultivaci systému, zdroje jsou. Významně jsme se posunuli v oblasti elektronizace zdravotnictví a tento trend je potřeba rozvíjet. Úkolů a výzev je před námi více než dost. Zásadní ovšem je, aby vláda nezapomínala na základní principy, které stavějí naše zdravotnictví mezi nejlepší v Evropě, a těmi jsou solidarita, spolupráce a chápání zdravotnictví jako veřejné služby. To, že konkurence do zdravotnictví nepatří, je po zkušenostech z pandemie naprosto zřejmé.
MUDr. Tomáš Šebek,
uLékaře.cz
Hlavním úkolem nás všech v ČR je povýšit zdraví zpět nad jeho správu – zdravotnictví. Podle mého soudu je nezbytně nutné kompletně změnit dosavadní paradigma a vytvořit konečně vizi funkčního konceptu, kde zodpovědnost za vlastní zdraví bude opět na každém z nás a zdravotnictví bude efektivní servisní nástroj. Dokud bude zdravotnictví vnímáno samoúčelně a nebude prospěšné zejména těm, kterým má sloužit, nebude možné provést zásadní změny k tomu, abychom měli trvale udržitelný, rozumně financovatelný koncept. Pacient, a zejména zdravý člověk se musí stát opět středobodem celého systému. Není udržitelné nadále takzvaně „draze léčit“. Naopak „levně zdraví udržovat“ je zcela v souladu s globálními vizemi, jako jsou cíle udržitelného rozvoje OSN, představy veřejného zdravotnictví WHO či koncepty budoucí medicíny v duchu 5P prevence. Samozřejmě je třeba myslet na ty, kteří již plné zdraví nemají, na pacienty. U nich se musíme zaměřit hlavně na to, aby se jejich nemoc již nezhoršovala. Pro všechny příští vlády v ČR je bezpodmínečně nutné sledovat jednotnou vizi, přestat zdravotnictví politicky adorovat a začít spolupracovat. K tomu jim dopomáhej zejména digitalizace se zaměřením na prevenci a stabilizaci chronické péče, v čemž zároveň spatřuji zásadní klíč k udržitelnému financování celého systému. Jen tak máme šanci na lepší zdraví populace například po vzoru našich sousedů na severu Evropy.
Ing. Ladislav Friedrich, CSc.,
prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR
Vývoj ve zdravotnictví byl a je již od roku 2020 bohužel zásadně ovlivněn epidemií COVID‑19 a mnoha mimořádnými opatřeními v roce 2020 i 2021. Nyní již dokážeme lépe odhadovat mechanismy epidemie a potřebná opatření. Máme zkušenost i s nákladovostí a efektivitou těchto mimořádných opatření. Je tedy třeba se co nejrychleji vrátit do normálu. COVID‑19 tady s námi asi bude dlouhodobě a české zdravotnictví má mnohem více úkolů než tuto jednu nemoc.
Pro příští volební období vidím z hlediska vývoje systému několik důležitých oblastí, které nejsou příliš závislé na politické orientaci vítěze voleb.
Ekonomika
Zásadním navýšením plateb pojistného za státní pojištěnce jsme dokázali pokrýt výpadky v nárůstu plateb od občanů a zaměstnavatelů, ale současně jsme tyto peníze a část zůstatků z minulých let rychle a někdy i neuváženě utratili. Součástí konsolidace veřejných financí tak nepochybně bude v dalších letech alespoň tlak na minimalizaci růstu státního příspěvku. Již pro rok 2022 bychom měli zapomenout na současné nárůsty úhrad za zdravotní péči v řádech až desítek procent ročně. Cenová jednání proto vedly zdravotní pojišťovny s cílem omezit nárůst úhrad pro rok 2022 zhruba na čtyři procenta. Je zřejmé, že bude potřeba počítat i nadále s některými náklady COVID‑19, například u očkování. Je pravděpodobné, že dále porostou zvýšeným tempem náklady na vzácná onemocnění, nákladné léky a podobně. I tak by však celkový růst nákladů neměl překračovat pět procent. To by mělo umožnit na straně výdajů pokrýt inflaci a nutné nárůsty. V období mimořádných opatření muselo mnoho zdravotníků vynakládat velké úsilí a patří jim za to dík. Současně však také příjmy, a to téměř všech poskytovatelů, rostly opravdu nevídaným tempem, které se již nemůže opakovat. Aktuálně připravovaná opatření MZ tak rozhodnou, jestli se již v roce 2022 vrátíme k vyrovnanému hospodaření, byť na nové, nyní již cca 425mld. hladině rozpočtu.
Pokud by takto snížené tempo růstu v roce 2022 a v dalších letech nestačilo, tak už musíme zdroje pro další nárůsty v některých oblastech hledat ve zvýšené nákladové efektivitě.
Stabilita vývoje
Největším impulsem pro růst výdajů byla mimořádná opatření MZ během covidové epidemie a tzv. kompenzační vyhlášky MZ. Pro potřebnou stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění proto vidíme jako potřebné tyto mimořádné zásahy do systému vyloučit, nebo alespoň maximálně omezit. I tak je samozřejmě nutné zahrnout do plánů předvídatelný rozsah nákladů na toto nové onemocnění. Nemělo by se však již stávat, že zdravotně pojistné plány jsou z velké části překonány dodatečnými rozhodnutími ještě dříve, než začnou platit. Bez stabilizace a plánování nelze systém koncepčně rozvíjet.
Vyvážení relací
Mimořádnými vlivy dochází v posledních dvou letech k tomu, že některé segmenty a skupiny poskytovatelů nákladově vzrostly o desítky procent a jiné jen o jednotky procent. Abychom nalezli přiměřenou míru výnosů srovnatelnou v jednotlivých segmentech, bude nutné tyto disproporce alespoň částečně eliminovat, nejlépe provedením celkové revize seznamu zdravotních výkonů, a nově nastavit a důsledně dodržovat střednědobý způsob zavádění hodnocení výkonů podle DRG Restart.
Investice, nové postupy a telemedicína
Očekávané dotační projekty z prostředků EU, trvalé zavádění nových technologií a způsobů léčby a telemedicína jsou na jedné straně velkou příležitostí pro rozvoj zdravotnictví, ale současně i velkým rizikem. Je zde naděje na velké investice a změny komunikační infrastruktury. Současně je zde ale i riziko, že velké prostředky utratíme, průběžné náklady významně stoupnou a pacient to příliš nepocítí. Neměli bychom proto připustit velké centrální projekty, pokud nebudou tvrdě řízeny a v každé etapě ověřovány proti reálné nákladové efektivitě.
Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc.,
prezident České stomatologické komory
V pandemickém zápalu boje „padly pod stůl“ připravené úpravy zákonů ve velmi pokročilé fázi. Obrovská škoda. Znamená to opět vše rozjíždět znovu a zpoždění bude v letech. Klíčové je začít ihned, ať je těch let co nejméně. V covidové situaci jsme si opět zvykli psát úhradové vyhlášky „podle celospolečenského zájmu“. Zdravotnictví má být ale financováno na základě dohody pojišťoven (zájem pacienta) a poskytovatelů (zájem zdravotníků a zdravotnictví) po jednotlivých segmentech. Ministerstvo může určit priority. Jiné politické a lobbistické tlaky jsou nepřípustné. Máme systém zdravotních pojišťoven, nikoli státní zdravotní službu.
Zdroj: tribune.cz