2. 3. 2000

Osud pacienta se odvíjí od jeho volby

Pavel Vepřek nejen o tom, čeho chce dosáhnout, ale také o sobě. Dobře si vyberte doktorku nebo doktora, kterým se svěříte do péče, a pak jejich radám naslouchejte. Žijte tak, aby se vám civilizační choroby obloukem vyhýbaly a volte ty politiky, kteří vám nebudou slibovat pečené holuby létající přímo do pusy. Mějte se rádi.“ 

Osud pacienta se odvíjí od jeho volby

2.3.2017    Moje zdraví

    Markéta Ostřížková

„Osud pacienta záleží na volbě dveří, na které zaklepe jako první,“ říká o neprovázanosti zdravotní péče předseda sdružení Občan a zakladatel iniciativy Zdravotnictví 2.0 MUDr. Pavel Vepřek.

* Pane doktore, naše zdravotnictví jste „ochutnal“ ze všech stran, jako lékař, ředitel nemocnice, vědecký pracovník a člen různých komisí či ředitel smluvních vztahů ve zdravotní pojišťovně. Co ho pálí nejvíce?

Příčinou všech problémů je nedotažení přechodu sektoru zdravotnictví od státního do systému založenému na veřejném zdravotním pojištění. Třetí desetiletí přešlapujeme v provizoriu, které v sobě koncentruje špatné vlastnosti obou systémů. Bušíme se v prsa, jak je naše zdravotnictví efektivní a na vysoké úrovni, ale pravdou je, že kvalita medicíny všedního dne je velmi rozdílná a osud pacienta záleží na volbě dveří, na které zaklepe jako první. Zrušili jsme okresní a krajské odborníky, ale nezavedli jiný způsob kontroly kvality. Nechali jsme vzniknout zdravotní pojišťovny, ty však jen pasivně vykonávají to, co jim nařídí ministerstvo. Občané mají sice spoustu práv, ale s problematickou vymahatelností. Navíc právo bez odpovědnosti vede k tomu, že na jedné straně jsou zdravotní služby zahlceny pečováním o absolutní banality typu půlnočního odstraňování právě objeveného klíštěte a na straně druhé nestíhají tam, kde jde opravdu o hodně. K tomu, aby se věci pohnuly dopředu, potřebujeme politiky, kteří se dobrovolně zřeknou přímého vlivu na rozdělování peněz ve zdravotnictví, a tím i prebend z toho vyplývajících, a přenechají jej občanům a jejich zdravotním pojišťovnám.

* Můžete prosím stručně představit iniciativu Zdravotnictví 2.0?

Tato iniciativa propojuje lidi ochotné investovat své zkušenosti, čas a jméno do nápravy poměrů v českém zdravotnictví. Jejím cílem je hledat a nacházet řešení jeho základních problémů, přesvědčit o jejich správnosti širokou veřejnost, a tím dát obsah kapitole zdravotnictví programového prohlášení budoucí vlády. Zdravotnictví 2.0 je apolitickou virtuální sítí, která chce dosáhnout zdánlivě nemožného -mediálně nezajímavého, ale fungujícího zdravotnictví.

* Čím si vás medicína získala?

Dlouho jsem chtěl jako Richard Halliburton cestovat po světě a psát o tom knížky. Mojí mámě se mě podařilo přesvědčit, že profese lékaře je nejlepší vstupenkou k lidským duším kdekoli na světě. Když přiložila Vančuru a Langra, tak bylo rozhodnuto. Medicína byla navíc jednou z profesí, která nabízela pocit uplatnění bez nutnosti se nějak namočit s režimem.

* Vaše manželka je rovněž lékařkou. Pokračují i vaše děti v této profesi?

Rámcově ano. Starší se dala na psychologii a speciální pedagogiku, a tak se stará o děti na zdravotně sociálním pomezí. Mladší se věnuje gastroenterologii a ohromně ji to baví.

* Jak dobíjíte baterky, cestujete?

Se ženou jsme takoví šílenci, kteří jezdí po světě na naložených kolech, přespávají nadivoko a stále řeší problém, kde dobít foťák a mobily. Všude je něco krásného k objevení. Česko máme sježděné křížem krážem, hezky se na kolech jezdí v Německu, v Rakousku a třeba v Pobaltí. Ze vzdálenějších zemí se nám líbilo v podhůří Pyrenejí, v Maroku nebo na Sicílii. Cestovatelsky nejpříjemnější bylo putování kolem Yukatánu a okruh po Thajsku, Laosu a Kambodži, výjimečně bez kol.

* Co byste vzkázal českým občanům/pacientům?

Dobře si vyberte doktorku nebo doktora, kterým se svěříte do péče, a pak jejich radám naslouchejte. Žijte tak, aby se vám civilizační choroby obloukem vyhýbaly a volte ty politiky, kteří vám nebudou slibovat pečené holuby létající přímo do pusy. Mějte se rádi.

***

MUDr. Pavel Vepřek

Po absolvování Fakulty dětského lékařství UK nastoupil do FN Motol, kde pracoval jako sekundář na 2. dětské klinice, zástupce primáře Kardiocentra, náměstek ředitele pro LPP a ředitel nemocnice. Rok působil na Ottawské univerzitě. Ve VZP řídil odbor strategie a rozvoje. Vytvořil projekt měření kvality péče AKORD a byl členem pracovní skupiny pro reformu zdravotnictví v Bruselu. Byl poradcem ministrů zdravotnictví. Je předsedou sdružení Občan usilujícího o systémové změny ve zdravotnictví, vede semináře z ekonomiky zdravotnictví, je editorem e-měsíčníku Občan v síti a přednáší problematiku financování a organizace zdravotnictví. V současnosti stojí v čele iniciativy Zdravotnictví 2.0, jež si klade za cíl napsat kapitolu zdravotnictví do programového prohlášení příští vlády.